Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

AAA je rodinné stříbro Arga

Edice anglo-americké literatury AAA vychází v Argu od roku 1994. Prvním svazkem byl slavný román Jacka Kerouaca Na cestě. Následovalo dalších již téměř 140 svazků známých i méně známých autorů a děl, výrazných debutů, titulů oceněných prestižními cenami jako Nobelova cena za literaturu, Booker Prize nebo Pulitzerova cena i „splacených dluhů“, tedy knih, které na český překlad do té doby čekaly. Od roku 2011 se edice ujal redaktor a překladatel Petr Onufer (*1976).

# Na webu Arga se o edici AAA píše jako o „rodinném stříbru“, proč tomu tak je?

Tohle sousloví i přes jeho otřepanost používám rád, kdekoli na „áčka“ přijde řeč, poněvadž myslím pěkně vyjadřuje, že na edici záleží jak samotným zaměstnancům Arga, tak i širší síti spolupracovníků a našim čtenářům – ti všichni ji vnímají jako něco cenného. Důvodů pro to bude vícero: za sebe bych prostě řekl, že v edici vycházejí výtečné tituly ve vesměs kvalitních překladech a krásné grafické úpravě.

# Edici jste určitě znal dávno předtím, než jste v Argu začal pracovat, a nemohl jste ještě tušit, že ji jednou povedete jako redaktor…

Edice byla založena v roce 1994; já v témže roce odmaturoval na píseckém gymnáziu a nastoupil na anglistiku a bohemistiku na FF UK. Edici AAA jsem zaregistroval téměř hned – a okamžitě si ji zamiloval; když jsem zrovna měl nějaké peníze, kupoval jsem si jednotlivé svazky, dokonce jsem o jednom z nich (o Padesáti povídkách Donalda Barthelma) o nějaké tři čtyři roky později napsal svou první recenzi pro Kritickou Přílohu Revolver Revue. A když se mi o dalších pár let později podařilo do „áček“ udat svůj překlad povídkové sbírky Modelový svět od Michaela Chabona, byl jsem bez sebe štěstím. Že ale jednou tuhle svou milovanou edici povedu, to by mě tehdy opravdu nenapadlo ani ve snu.

# Jak těžké bylo ujmout se edice po předčasné smrti původní redaktorky Evy Slámové a jak se pod vaším vedením „áčka“ proměnila?

Nemůžu mluvit za Argo, před deseti lety jsem se sice s několika lidmi z nakladatelství znal, ale člověk zvenčí vidí věci vždycky jinak než insider – nicméně je myslím nepochybné, že smrt Evy Slámové znamenala pro všechny její kolegy a přátele obrovský šok. Nechám teď stranou osobní rovinu a budu mluvit jen o té profesní: snažit se navázat na práci takové redaktorské legendy, jakou byla Eva Slámová, bylo hodně těžké. Na druhou stranu jsem na to nebyl sám: po mém příchodu se mnou „áčka“ vedl Martin Svoboda, vynikající redaktor a překladatel (jako dvouhlavé vedení edice jsme spolu připravili třináct svazků, od roku 2015 vedu edici sám). Navíc tu existovala rozsáhlá síť spolupracovníků – překladatelů, redaktorů, vysokoškolských anglistů atd. –, kterou Eva s dalšími redaktory Arga kolem edice AAA vybudovala, a krom toho jsem se za ta léta, co jsem se v nakladatelském prostředí pohyboval, už taky naučil, na koho se v oboru lze spolehnout a komu se spíše vyhnout. Každopádně stejně jako dřív platí, že „áčka“ jsou výsledkem kolektivního úsilí, nikoli one (wo)man show. Nemůžu samozřejmě hodnotit, jak se mi na práci Evy Slámové daří navazovat – nicméně mě těší, že edice AAA pořád vychází, pořád sklízí pozitivní či přímo nadšené recenze, pořád získává literární ceny, a především ji lidé pořád rádi čtou a projevují o ni živý zájem (aspoň si tak troufám soudit z nesmírně milých ohlasů, které nám občas do nakladatelství chodí, a z povětšinou utěšených prodejů jednotlivých svazků). Co se té proměny týče, asi nejviditelnějším rozdílem je fakt, že je dnes v edici každý svazek opatřen doslovem; ne proto, abychom čtenářům říkali, co si mají myslet, ale abychom nabídli (pokud možno zasvěcený a čtivý) příspěvek do možné debaty.

# Které tituly vydané v edici AAA patří k nejúspěšnějším?

Měříme-li úspěšnost titulu prodejností, je nejúspěšnějším svazkem edice hned ten historicky první, totiž Kerouacovo Na cestě. Ta kniha má ovšem v rámci edice trochu zvláštní postavení – už totiž předtím v brilantním překladu Jiřího Joska vyšla dvakrát v předlistopadovém Odeonu a i v Argu se dočkala několika dalších vydání mimo edici. Podobným případem je Spolčení hlupců Johna Kennedyho Toola v kongeniálním překladu Jaroslava Kořána. Budeme-li se bavit o titulech, jež se mimo AAA nikdy neobjevily, nejprodejnějším svazkem edice je Cesta Cormaca McCarthyho v překladu Jiřího Hrubého, s odstupem následuje Smrt Zajdy Munroa od Nicka Cavea v překladu Michaly Markové a další McCarthyho zfilmovaný opus Tahle země není pro starý v překladu Davida Petrů, velice úspěšný byl poslední titul nobelisty Kazua Ishigura Pohřbený obr v překladu Lenky Sobotové aj. V těchhle i dalších případech jde komerční úspěch ruku v ruce s literární kvalitou; v edici ale samozřejmě existují i skvělé tituly, které se tolik neprodávají, umělecky jsou ovšem úspěšné nadmíru.

# A které máte obzvláště rád vy sám?

To je těžká otázka; u výběru posledních třiceti svazků jsem měl poslední slovo, takže mám tak či onak rád každý z nich, a z předchozích sto devíti titulů jich oblibuju taky většinu. Mám-li ale nějaký ten titul přece vypíchnout, zmínil bych tu „otloukánky“ edice, výtečné prózy, které se z nějakého důvodu tolik neprodávají, ačkoli čtenáři, k nimž se ty knihy dostaly, byli nadšeni – takže bez ladu a skladu a bez pořadí: My, zvířata Justina Torrese v překladu Olgy Bártové, Dívka jménem Boy od Helen Oyeyemi v překladu Ladislava Nagye, Anděl Esmeralda od Dona DeLilla v mém překladu, Deštník od Willa Selfa v překladu Aleny Dvořákové.

# Před časem získala edice AAA úplně nový vzhled i vazbu, proč?

Vždycky se mi ohromně líbila původní grafická úprava Libora Batrly: je bez nadsázky klasická a nepochybně edici dopomohla k jejímu úspěchu, ale knížky z AAA v ní přece jen beze změny vycházely déle než čtvrt století, což je v grafickém designu strašně dlouho. Před třemi lety jsme tak došli k názoru, že je čas na redesign, a z návrhů, které se nám sešly, nás nejvíc zaujal ten od Jany Vahalíkové – nejen proto, že je elegantní a čistý, ale také proto, že nápaditě rozvíjí odkaz původní Liborovy úpravy.

# Na letošních cenách Litera měla edice hned dvě želízka v ohni v kategorii Překladová kniha a jednu nominaci proměnila, což jistě potěší i redaktora…

Redaktora to potěší nesmírně, i proto, že jak Láďa Nagy, tak Martina Knápková jsou nejen skvělí překladatelé, ale také moji dobří přátelé. Mrzelo mě jen, že nemohli vyhrát oba.

# Na co se můžeme těšit v blízké době, které tituly v edici vyjdou?

V dohlednu vyjde Mlíkař Anny Burnsové v překladu Ester Žantovské, titul, který předloni získal prestižní Booker Prize, a po něm druhý svazek románové pentalogie Patrick Melrose od Edwarda St Aubyna v překladu Ladislava Nagye.

# A co se chystá v básnické edici AAB, kterou jste založil v roce 2014?

Připomínám, že zde vyšly básnické sbírky T. S. Eliota, Jacka Kerouaca, Allena Ginsberga, Sylvie Plathové, Seamuse Heaneyho či Louise Glückové, která letos získala Nobelovu cenu za literaturu. Spousta krásných básnických sbírek… Zmíním sbírku Teda Hughese Birthday Letters, již překládají Milan Ohnisko a Vanda Senko Ohnisková.

# Co vy sám čtete rád bez ohledu na redaktorskou práci a edice, s nimiž pracujete? Kteří autoři patří mezi vaše oblíbené?

Když si čtu takzvaně „pro radost“, tedy nikoli kvůli práci, periodicky se vracím k prózám a esejím Josefa Škvoreckého, vyloženě se kochám kvalitní českou a angloamerickou literární kritikou (speciální místo v mém srdci mají vyhrazené T. S. Eliot s Lesliem Fiedlerem; nedám dopustit na Šaldu či Bedřicha Fučíka; když potřebuju povzbudit, čtu třeba Jana Lopatku či Bohumila Doležala) a poezií (i tady nemůžu nezmínit Eliota; neobešel bych se bez Emily Dickinsonové či Richarda Wilbura, velkou slabost mám pro Ivana Wernische, Zbyňka Hejdu či Petra Borkovce, jmenovat by ovšem takhle šlo dál a dál). Rozhodně se ale nijak nezříkám ani toho nejvykřičenějšího škváru či komiksu: coby čtenář jsem naprostý všežravec. Na druhou stranu, i to čtení kvůli práci je vlastně skoro vždycky radost – zvlášť když má co do činění s edicí AAA.

# Milan Valden, rozhovor vyšel v internetovém měsíčníku #moje argo

Zobraziť diskusiu (0)

Mlíkař

Mlíkař

Burnsová Anna

Mlíkař je intimní příběh z dramatického období konfliktu v Severním Irsku. Osmnáctiletá hrdinka žije stejně jako všichni ostatní bez přestání pod drobnohledem okolí – všichni sledují, s kým mluvíte, kam chodíte, co čtete, protože každé sebemenší gesto má svůj význam a napovídá, jestli jste „náš“, nebo patříte „k nim“, nebo jste „zrádce“.

Kúpiť za 16,83 €

Podobný obsah

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Správy

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži.

Zemřel Pavel Zajíček, po Máchovi jeden z největších českých romantických básníků

Správy

Zemřel Pavel Zajíček, po Máchovi jeden z největších českých romantických básníků

Tak to aspoň tvrdil Ivan Martin Jirous. 5. března 2024 zemřel v domově pro seniory Pavel Zajíček, ročník narození 1951. Svého času básník s nejdelšími vlasy, motor kapely DG 307, básník, který musel kvůli svobodomyslnosti do komunistického kriminálu i později do vyhnanství. Každá generace může mít svůj underground, ale Pavel Zajíček byl jaksi nadčasovým prototypem.

Spolupráci obou Davidů považuji za velmi šťastnou

Správy

Spolupráci obou Davidů považuji za velmi šťastnou

Knihu Davida Graebera a Davida Wengrowa Úsvit všeho provázela už od chvíle vydání aura přelomové knihy o dějinách uspořádání společnosti. Teď po slovenském vydání vychází i česky v překladu Viktorie Hanišové. Tady je s ní rozhovor. Foto: Host – Vojtěch Vlk