Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Co kdyby se stal z Listopadu 89 třeba Listopád!

Úspěšné české spisovatelce Aleně Mornštajnové vyšla nová kniha. Nazvala ji Listopád a pohrává si v ní s myšlenkou, co by se stalo, kdyby události v roce 1989 vedly k jinému vývoji v naší zemi a totalita pokračovala. Víc v rozhovoru Radka Štěpánka.

Listopád začíná pohledem na obraz v babiččině domku. Aleno, vybavuješ si nějaký takový artefakt z vlastního dětství? (Osobně si třeba detailně vzpomínám na kredenc, z níž nám prababička dávala sladkosti.)

V Listopádu je jednou postavou dívenka, která se ve čtyřech letech dostala do dětského zařízení zvaného ozdravovna. Musela jsem se hodně zamýšlet nad tím, kolik si mohla pamatovat ze svého předchozího života. Zapátrala jsem ve vlastních vzpomínkách a zjistila jsem, že nedokážu rozlišit, jestli to, co si vybavuji z raného dětství, jsou skutečné vzpomínky, nebo výjevy z fotografií, které byly v té době pořízené a žloutnou v rodinném albu. Je docela možné, že to, co považuji za vzpomínky, jsou jen obrazy vytvořené na základě vyprávění rodičů a prarodičů. Do mých pěti let jsme obývali první patro rodinného domu a já si z něj vybavuji jen chladné schodiště, dřevěné dveře, které mi jednou skříply prsty. A kuchyňský stůl se zásuvkou, v níž se ukrývaly neuvěřitelné poklady — nůžky, nitě, útržky látek, vystřižené papírové panenky, pastelky a omalovánky.

První skutečné vzpomínky mám až na dobu, kdy jsme se přestěhovali do bytu a já jsem začala chodit do školy. Na babičku, která mi každé ráno mávala z okna, když jsem odcházela — a když jsem se zapomněla otočit, protože jsem klábosila s kamarádkami, po návratu mi to vyčetla. Ten zvyk otáčet se při odchodu z domu k oknu mi zůstal dodnes. Ale už mi nikdo nemává.


Píšeš o listopadu 89. Už jsme se o něm spolu bavili, ale nikdy jsem se nezeptal — měla jsi strach? Že se to třeba může nějak zvrtnout?

Pro mě byly listopadové události dost velkým překvapením. V okolních státech docházelo k jakýmsi uvolněním, ale naše sdělovací prostředky o nich informovaly velice opatrně a samozřejmě negativně. A já jsem byla na mateřské dovolené se dvěma dětmi, dost izolovaná od všeho dění. Když se v listopadu události rozběhly, sledovala jsem je s velkou nadějí. A při pohledu na plné Václavské náměstí jsem uvěřila, že je se socialismem u nás konec. Otázky, co by bylo, kdyby… mě začaly napadat až později.

Podrobně popisuješ Majin život ve vězení, jak procházela vazbou a tak. Zajímá mě: jak dlouho se na popis takových situací připravuješ? Kde sbíráš ty detaily pro popis kulis?

Rešerše jsou důležité. I před psaním Listopádu jsem rešeršovala — četla jsem o totalitních režimech a shromažďovala informace. Ale v určité chvíli jsem si uvědomila, že tentokrát se o rešerše nebudu moct tolik opírat, že budu muset víc zapojit fantazii. Chtěla jsem, aby byl příběh uvěřitelný — napsala jsem ho tak, jak by se asi mohl odehrát, kdyby ke zvratu v listopadových událostech skutečně došlo.

Zajímá mě: pustila ses ve své knize do světa, který se nestal u nás, ale bohužel se v různých obměnách děje na mnoha místech na světě. Je to varování? Memento?

Nejsem natolik domýšlivá, abych si myslela, že mé knihy změní svět nebo pohnou dějinami. Ale bylo by fajn, kdyby si někdo řekl, že v takovém světě, jaký jsem v Listopádu popsala, nechce žít, a udělal něco pro to, aby taková situace nenastala. Třeba tím, že hodí volební lístek straně, která chrání demokratické principy.

(Radek Štěpánek, psáno pro Kavárnu Hostu)

Zobraziť diskusiu (0)

Podobný obsah

Proč pacifističtí Svědkové Jehovovi nejvíc připomínají povinnou vojenskou službu?

Správy

Proč pacifističtí Svědkové Jehovovi nejvíc připomínají povinnou vojenskou službu?

Na obálce knihy Jehovista je sice uveden autor jen jeden – Martin Sodoma –, ale jde o pseudonym dvojice Vojtěch Domlátil a Ivan Sobička. Proč krycí jméno, jestli psali knihu opravdu ve dvou, a proč se rozhodli napsat román o praxi Svědků Jehovových? A jaká jsou hledání a tápání, která zažívají jejich hrdinové díky příslušnosti k téhle církevní organizaci?

McCarthyho Cesta jako komiks

Správy

McCarthyho Cesta jako komiks

Po komiksové adaptaci Brodeckovy zprávy, kterou vydalo Argo v roce 2023, přichází Manu Larcenet s dalším zpracováním významného literárního díla. Pulitzerova cena stvrdila obrovský celosvětový úspěch románu Cesta. Larcenetova adaptace je naprosto originální, a přitom velice věrná.

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Správy

Vlastní pokoje – dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami

Kniha Jany Poncarové Vlastní pokoje přináší dvanáct rozhovorů s českými spisovatelkami, zastupujícími různé generace, literární žánry, přístupy k tvorbě, názorové proudy i strategie přežití (nejen) v umělecké branži.