Ty plusy a mínusy avizované v titulku budou pochopitelně subjektivní, tedy moje – jak jinak. Hned zkraje ale gratulace k dožití a poděkování za několikero podnětů z jeho vystoupení a videí nebo rozhovorů, které znamenaly minimálně pobídnutí nebo pozvání k určitému mentálnímu přenastavení. A protože patřím ke typu lidí, která si myslí, že náš způsob přemýšlení o světě by tu a tam přenastavení zasloužil, jsem mu za ty inspirace vděčný.

Ne všem lidem, kteří nabízejí nějakou alternativu je člověk ochotný naslouchat. Jaroslav Dušek má to charizma, které uši nezavírá. Je pohotový a má humor. Je oblíbený. Myslím, že si uvědomuje, že si z něho někteří lidé dělají modlu, ale dokáže se tomu smát. „Někdo mě má rád, někdo mě má za blázna. Někdo za pitomce, jiný za ezobyznysmena. Někdo mě nenávidí a je mu úplně zle z toho, když mě spatří. Takže je hodně lidí, co mě nemusí a má mě za blba. Nemám tedy pocit, že bych byl nějak speciálně uctíván.“

Co jsem si tedy z Duška za tu dobu, co se známe (tedy poněkud jednostranně) vzal? Myslím, že to začalo hláškou: přicházím s nabídkou kvalitního sexu (copyrajt Pelíšky) a pokračovalo Čtyřmi dohodami, kde jsem jako rodič zahlédl všechny výchovné chyby světa, kterých jsem se pochopitelně na nevinných dopustil.

A od té doby sleduji videa, kde Jaroslav Dušek přestavuje nejrůznější vize a možnosti světa, které jinde nedostávají prostor nebo lidsky přijatelnou tvář. Půst a jeho praktikování, pobyt ve tmě, kraniosakrální terapie, zemědomy, čínská medicína, Wim Hoffova metoda, bylinkářství, summerhillské školství…K tomu přidejme několik dalších inspirativních osobností a knih, které jsem díky Duškovi zaregistroval a v neposlední řadě vlastně celý rámec myšlení a prožívání o kterém Dušek mluví – konkrétně je mi tady sympatický např. pacifismus, světoobčanství, psychosomatika, důraz na přítomný okamžik, osobní nasazení.

A teď druhá strana mince – minusy v mých očích.

Začnu jazykových hračičkářstvím, které je tu a tam milé a dokonce objevné, ale nadužíváním se z něho stává něco jako intelektuální póza. (např. lék od slova leknutí - lekárna – ha ha). V takových jazykových hříčkách se pak často topí i kdysi svižný pořad Vizita, který Dušek dál a dál provozuje s psychoterapeutem Petrem Knotkem alias Pjérem la Šézem. Tenhle inspirativní jungián je jako improvizační herec tradičně zcela marný. Vizita se tak víc a víc stává trapnou klauniádou, kterou tedy zatím Duškovi početní příznivci dokážou jak sledovat, tak i, je-li možnost hygienického publika, i vyprodat.

Druhý minusem je to, že se Dušek (spolu s la Šézem) stali nějakým sebepověřením mluvčími indiánů celého světa. Svá tvrzení Dušek často doprovází tím, jak by to udělali nebo neudělali indiáni. Taková věc nejen, že je mi v mém životě prd platná, ale zdá se mi to nefér a taky vlastně nějak vždycky až nečekaně namistrované.

A za třetí – doba covidová v Jaroslavu Duškovi vyprovokovala k větší aktivitě určitou podobu extrémismu. V jeho případě to znamená méně humoru a více spiklenectví, věty typu: rozdíl mezi fake news a pravdivou informací je půl roku nebo potvrzování svých tvrzení větami „někde jsem to četl, viděl jsem to nedávno na internetu…nedávno Rusové(Američani) odtajnili….Všichni jsme holt vystavováni pokušení nějakého druhu sektářství a je dobré, dávat si bacha. I když se jmenujete Dušek a je vám zrovna šedesát a vaše popularita je vám v patách. Možná tím spíš.

Zobraziť diskusiu (0)