To, co vypadá na první pohled jako časopis, je de facto kniha reportáží. Něco mnohem trvalejšího, než bývají texty na novinových stáncích. Hluboká témata napsaná ve zkratce tak, že o nich nějak musíte přemýšlet. Hluboká a nesnadná témata a zkratka - to jsou pojmy, které se téměř vylučují. Takže co zbývá novináři, který by o nich chtěl psát? Má tedy rezignovat na možnost o nich něco základního napsat, protože to bude nutně neúplné a z podstaty věci publicisticky zakčnělé? Vím, že si Petr Třešňák ten prostor, který dnes Respekt jeho psaní věnuje, vydobyl svým talentem a jistou tvrdohlavostí v tom, že se postupně, od psaní o kultuře a šéfování této rubrice, posunul až k něčemu, co by se dalo nazvat nejspíš reportážemi o životě a smrti, se všemi hendikepy a těžkostmi, které to přináší. Nebylo to hned a nebylo to automatické, prosadit témata a prostor pro ně. Taky čas na jejich přípravu a zpracování.

Jenže dnes jsou Třešňákovy texty jedním z důvodů, proč si lidé Respekt kupují a proč se nad jeho stránkami pravidelně rozbíhá veřejná nebo v soukromí vedená debata.

Protože ať už si o o těch textech může někdy odborná veřejnost myslet, že to a to tam přebývá a něco jiného tam schází, neznám nikoho dalšího, kdo by byl ostrá témata (výchova kluků, neurověda, smrt dítěte, milostný život seniorů, schizofrenie, těžké formy autismu, dlouhověkost, léčení za pomocí extáze, návrat odložených dětí do života nebo dobré umírání) schopný napsat věcněji, s jasnými profesionálními mantinely, empatičtěji a přitom s pozoruhodným novinářským swingem. Myslí si to dnes nejen čtenáři, ale i autorovi kolegové z branže a za svoje psaní byl už několikrát oceněn, a to i mezinárodně.

Využijte příležitost proniknout aspoň na okraj témat, o kterých se píše málo a když už, tak často monotónně a kýčovitě. Takže doporučuju - Petr Třešňák - Neviditelní. Za čtyři eura momentálně ke čtení nic smysluplnějšího nepořídíte!

Zobraziť diskusiu (0)