1945: Léto běsů – bylo to osvobození, ale taky další okupace
Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív. Kniha 1945: Léto běsů vypráví o tom, jak běsi nemizí, ale dostávají jinou podobu. Hraje v lidském zlu podle autora Miloše Doležala nějakou roli to, v jakém systému lidé žijí nebo jak se chová jejich vůdce? Zajímá ho víc zlo staré, nebo současné? A jak silně ovlivňuje 2. světová válka a 50. léta ještě naši současnost?
Když jsem dopsal Čurdu, měl jsem představu knižní trilogie. Protektorát konfidentů, Protektorát statečných a třetí díl s příběhy z padesátých a šedesátých let. Ale brzy jsem si uvědomil, že rok 1945, přesněji jeho druhá polovina, je samostatná perioda, ve které se zračí již mnohé z toho, co za pár let přišlo v podobě komunistického puče a rudého teroru. Rozhodl jsem se tomu věnovat celou knížku. V ní se vedle sebe ocitá příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který utekl z Ruska, ale tady se v květnu 1945 dočkal zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Vraždy na Broumovsku na německých farářích se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, již skauti vedou do pražské zoo. Výlet Václava Černého po rodném Náchodsku s masakrem, který nastal při odhalování pamětní desky, neboť čestná jednotka „partyzánů“ přestřelila dráty vysokého napětí a ty spadly do davu.
Miloš Doležal