Tomáš Weiss
29.5.2017
Cenu Franze Kafky za rok 2017 získá Margaret Atwoodová
"Je to pro mě veliká pocta a s obrovskou radostí cenu přijímám. Franz Kafka má pro mě zvláštní význam, protože jako vysokoškolačka jsem napsala první vážnou literární kritiku o jeho práci," sdělila pořadatelům Atwoodová, která si koncem října přijede do Prahy pro bronzovou sošku Franze Kafky.
Mezinárodní literární Cenu Franze Kafky uděluje Společnost Franze Kafky od roku 2001. Jejími dosavadními nositeli jsou mimo jiné spisovatelé Philip Roth, Ivan Klíma, Arnošt Lustig, Václav Havel, Haruki Murakami, Elfriede Jelineková, Amos Oz, Eduardo Mendoza nebo loni Claudio Magris. Cena nesoucí je jedinou mezinárodní literární cenou, která se udílí v České republice. Vzhledem ke Kafkovu jménu ji i plašší autoři rádi přijímají a většinou i v Praze osobně vyzvednou.
Margaret Atwoodová (1939) je kanadská spisovatelka, ale také obrovsky občansky aktivní osoba. Naposledy o ní bylo slyšet po zvolení Donalda Trumpa, kdy nezůstala potichu se svým rozhořčením (machistické Trumpovy kecy to bylo něco pro feministickou aktivistku!). Znovu se začal prodávat její román Příběh služebnice (orig. 1985, česky 2006), který psala v orwellovském roce 1984.
"Dějištěm knihy je Cambridge ve státu Massachusetts, sídlo Harvardovy univerzity, dnes nejvýznamnější liberální vzdělávací instituce, dříve však sídlo puritánského teologického semináře. Moje hlavní premisa se zdála i tehdy v roce 1984 přehnaná. Budu schopná přesvědčit čtenáře, že se ve Spojených státech udál převrat, který přeměnil původní liberální demokracii na teokratickou tyranii, která vše bere doslova? V mém románu už ústava ani Kongres neexistovaly: vytvořila jsem Gileádskou republiku postavenou na puritánských základech ze 17. století, které vždycky přetrvávaly pod nátěrem moderní Ameriky.
V mém románu se počet obyvatel snižuje kvůli toxickému životnímu prostředí a mít životaschopné děti je vzácností. V totalitních režimech, nebo vlastně v jakékoli ostře hierarchicky vymezené společnosti, si vládnoucí třída vytváří monopol na cenné věci, takže si elita v tomto režimu z mého románu zařídila přidělování plodných žen jako Služebnic. Biblický precedent autority naleznou v příběhu Jákoba a jeho dvou žen, Ráchel a Lei a jejich dvou služebnic. Jeden muž, 4 ženy, 12 synů – s tím, že služebnice neměly právo na svoje syny. Ti patřili jejich paním, tedy manželkám."
citace z New Yorker, překlad literarni.cz
