Calvinovu tvůrčí dráhu lze popsat ve třech kapitolách. Raná fáze je skutečně neorealistická a lze ji vyznačit zhruba lety 1945—1952. Calvino v této době píše o protifašistickém odboji a o poválečných proměnách společnosti. Je to ovšem velmi zvláštní neorealismus: odboj je v románu Cestičky pavoučích hnízd odzrcadlen často nechápavýma dětskýma očima a řada povídek z té doby má spíše lyrický charakter. Od roku 1952 Calvino zkouší nové cesty: publikuje Rozpůleného vikomta, fantastické divertimento na téma polarizace lidské osobnosti na dobro a zlo, a obnovuje tak ve stopách Swifta a Voltaira alegorické možnosti epiky. Zároveň tím opouští půdu neorealismu. V roce 1967 se pak stěhuje do Paříže, spřátelí se s Rolandem Barthesem a Raymondem Queneauem a začne pohlížet na literaturu jako na kombinatorickou operaci.

Jiří Pelán, překladatel

Zobraziť diskusiu (0)