150 esejů na toto téma, které kniha obsahuje, zabírá celou šíři přírodovědných i humanitních oblastí. Zastoupení autoři jsou význačnými postavami na poli neurovědy, ekonomie, filozofie, fyziky, psychologie, biologie a dalších věd.

NĚKOLIK TÝDNŮ BEZ INTERNETU

DANIEL C. DENNETT

Filozof, univerzitní profesor, spoluvedoucí Centra kognitivních studií na Tuftově univerzitě; autor knihy Intuition Pumps and Other Tools for Thinking (Čerpání z intuice a další nástroje myšlení)

Na počátku 80. let jsem se obával, že počítačová revoluce ve světě po­sílí a rozšíří propast mezi (bohatými západními) technokraty a těmi, kteří si počítače a podobné špičkové technologie nemůžou dovolit. Děsilo mě především to neblahé rozdělování na mít a nemít, které by bohaté učinilo ještě bohatšími a které by z důvodu chybějícího pří­stupu k novým informačním technologiím stále více okrádalo chudé o jejich politickou a ekonomickou moc. Začal jsem věnovat značné množství času snahám o varování před touto hrozbou a přemýšlel jsem o programech, které by jí předešly nebo ji alespoň zmírnily. Vznik internetu mi však tento náklad zdárně sňal z beder dříve, než jsem dosáhl významnějšího pokroku. Ačkoli jsem byl už tehdy uži­vatelem Arpanetu, to, co mělo přijít, jsem nebyl schopen předvídat.

Jistě, byli jsme již svědky toho, jak mnoho bohatých technokra­tů nabývá na bohatství, ale potkalo nás také to nejdemokratičtější a nejvyrovnanější rozšíření technologií v historii. Dostupné mobil­ní telefony, laptopy, nově i smartphony a tablety se zařadily po bok tranzistorových rádií a televizorů a vkládají dnes světovou konekti­vitu do rukou miliard lidí. Naše planeta se stala natolik informačně transparentní, jak by si to ještě před čtyřiceti lety nedokázal nikdo představit.

Povětšinou je to skvělé. Náboženské instituce, které mohly v mi­nulosti vždy spoléhat na relativní nevědomost svých oveček, teď musí své metody indoktrinace a obracení na víru přepracovat, jinak riskují zánik. Diktátoři čelí zoufalé volbě mezi maximálním útla­kem ve formě proměny státu ve vězení a tolerováním informované a sjednocené opozice. Lidem po celém světě začíná docházet, že ve vědomostech skutečně spočívá moc.

Nicméně toto dorovnávání s sebou přináší nové obavy. Stali jsme se na této technologii natolik závislí, že jsme nově získali znepoko­jivou zranitelnost. Opravdu nás nemusí znepokojovat, že by ně­kde ve slumu vyráběl nějaký zubožený dospívající jadernou zbraň; nejenže by ho to vyšlo na miliony dolarů, ale vzhledem k exotické povaze výrobních materiálů by něco takového bylo jen těžko mož­né provést nenápadně. Takový adolescent s laptopem a připojením k internetu už však dokáže téměř nezjistitelně a s minimálními ná­klady zkoumat slabá místa elektroniky ve světě hodiny denně, aniž by mu hrozilo, že bude odhalen a potrestán. Ano, internet je geni­álně navržený tak, aby byl neurčitý a decentralizovaný, takže je té­měř nezranitelný. Dokonalý nicméně, ani přes svou robustnost, není.

Goliáš ještě nebyl poražen a tisíce Davidů už se zápalem zkoumá, čeho je zapotřebí k zosnování triku, který by přinesl pomstu. Ne­potřebují k tomu ani mnoho peněz, ty ovšem, padne-li internet do kolen, nebudeme mít ani my. Myslím, že naše volba je jednoduchá. Můžeme si počkat, až nám to, co máme, zničí, což je každým dnem pravděpodobnější, nebo začneme přemýšlet nad tím, jak s nimi to, co máme, budeme sdílet.

Mezitím by bylo moudré začít diskuzi o tom, jak udržet paniku na uzdě v případě, že dojde k dlouhodobému narušení rozsáhlých částí internetu. Udrží se nemocnice a požární stanice (a supermar­kety a čerpací stanice a lékárny) v chodu a jakým způsobem budou lidé získávat věrohodné informace? Výletní lodě po svých platících zákaznících vyžadují, aby se cvičení se záchranným člunem zúčast­nili hned první den na moři, a přestože se nejedná o dvakrát popu­lární část plavby, pasažéři svým souhlasem činí moudré rozhodnutí. Panika dokáže být nakažlivá, a když na ni dojde, dopouští se lidé politováníhodných rozhodnutí. Dokud budeme trvat na jízdě v rych­lém pruhu, měli bychom se učit, nejenom jak v něm pokračovat, ale i jak z něho odbočit, aniž bychom způsobili hromadnou havárii.

Možná bychom měli zvážit zavedení podobných nácviků se zá­chranným člunem na mezinárodní úrovni, abychom tak dostali zku­šenost se zvládáním dlouhodobého výpadku internetu do širšího povědomí. Když si však pokouším představit, jaké problémy by to přineslo a jak bychom se s nimi vypořádali, zjišťuji, že v naše schop­nosti mnoho důvěry nevkládám. Existují experti, kteří by se s tímto problémem dokázali vyrovnat?

Zobraziť diskusiu (0)