Dáme to na papír!
Papír je čínský vynález. Jak známo, Číňani nebyli vždycky maoističtí komunisti, takže měli čas i na objevy epochálního významu. Tak už ve 3. tisíciletí před n.l. vyráběli papír z vláken konopí, někde kolem roku 100 n.l. začali vyrábět papír tak, jak ho známe dnes. Lothar Müller ve své knize představuje obrovský význam papíru pro celou lidskou civilizaci a provádí čtenáře historií tohoto proměnlivého média.
Papír do Evropy dovezli Arabové, první evropské papírny byly ve Španělsku, od 16. století i v našich zemích. Celý tento proces je vlastně zhutněním přírodních vláken, založených na celulóze. V našich končinách se papír vyrábí z dřevěné buničiny, přičemž dřevo je převážně smrkové. V době digitalizace se může zdát, že je papír něčím z pravěku, ale...třeba u knih se momentálně zdá, že první atak digitalizace čtení a knih úspěšně odrazil. Kupte si tedy papírovou knihu o papíru a přečtěte si něco o něm.
Třeba ukázku o etapě přechodu k masovému tisku novin:
V druhém dílu Ztracených iluzí, který vyšel v roce 1839, nazývá žurnalista Lousteau imaginární noviny, v jejichž sloupcích vzbudí Lucien du Rubempré svými fejetony rozruch, „notre petit journal“. Po Balzakově smrti vznikly pod tímto názvem noviny, jež ve Francii reprezentovaly přechod k masovému tisku: Le Petit Journal. Byly založeny roku 1863, a aby se vyhnuly dani pro politické noviny, prezentovaly se výhradně jako „quotidien non-politique“ (nepolitický deník). Od „velkých“ novin určených náročným čtenářům se Le Petit Journal odlišoval už svým jménem, označení „malý“ se pojilo jak s nízkou cenou, tak i s polovičním stránkovým formátem. Noviny stály jen pět centimů, jedno „sou“ a utvářely model „la presse a un sou“, francouzský pandán k anglickému „Penny Press“.
Prominentní úlohu hrály v Le Petit Journal drobné zprávy („faits divers“). Stejně jako v dickensovském Londýně i zde reportéři slídili po městě, vyhledávajíce neštěstí, sebevraždy, nevyjasněná úmrtí a zločiny. Tento svět „faits divers“ označil Balzac za konkurenci literatury už v Šagrénové kůži: „Kde najdete knihu plovoucí na hladině literárního moře, aby se mohla velikostí měřit s touto kurzívkou: ‚Včera ve čtyři hodiny se vrhla z mostu Umění do Seiny neznámá žena.‘ Před touto pařížskou lakoničností blednou dramata i romány, bledne všecko…“ Průběžné zpravodajství o vraždě osmičlenné rodiny až po dopadení a popravení pachatele zvedlo během několika měsíců od září 1869 do poloviny ledna 1870 náklad Le Petit Journal z 357 000 na 594 000 výtisků. Takováto výše nákladu byla za podmínek výroby denního tisku možná jen proto, že spojenectví tiskařského lisu s papírem dospělo na novou technologickou úroveň. Émile de Girardin, spolupracující s Balzakem, patřil na straně francouzského žurnalismu od červencové monarchie přes druhé císařství až k třetí republice ke klíčovým postavám, jež tento technologický vývoj posouvaly vpřed. Zvýšení rychlosti tisku bylo v zájmu jeho konceptu vysokých nákladů a nízkých cen novin.
Jeho partnerem se stal inženýr Hippolyte Auguste Marinoni, který roku 1848 dodal Girardinově La Presse tiskařský stroj se čtyřnásobně vyšším denním výkonem. Marinoni se krátce nato stal svědkem toho, jak Němec Jacob Worms, opět pro La Presse, postavil v pařížské tiskárně první rotačku, která ovšem tehdy kvůli politickým restrikcím nebyla využita ve velkém měřítku. S přihlédnutím k Wormsovým podnětům a k anglické strojové technice, jíž se po celý život snažil vyrovnat, vyvinul Marinoni na rozmezí let 1866 a 1867 pro Le Petit Journal francouzský protějšek k rotačce, který ve Spojených státech William Bullock zdokonalil až k plné automatizaci. Pokud byl Gutenbergův příklopový tiskařský lis zkonstruován na principu plocha proti ploše a Koenigův rychlolis na principu válec proti ploše, pak se nyní konstrukční princip válec proti válci stává rozhodujícím nástrojem vývoje. Nenápadným předpokladem v tomto vítězném tažení válce se stala jedna základní vlastnost papíru: jeho ohebnost. A to nejen tam, kde se role „nekonečného papíru“, vyrobeného papírenským strojem, spojila s tiskařským strojem, nýbrž i při samotném procesu tisku. Neboť zavedením rotaček byl tvrdý, sádrový stereotyp na tiskové formě nahrazen tiskovou formou pružnou, „papírovým stereotypem“. Díky válcům rotujícím proti sobě se součástí těchto tiskařských strojů staly i funkce přísunu čistého a krájení potištěného papíru.
