Tomáš Weiss
18.4.2017
Dobrá kniha 2016 – zvítězila kniha rozhovorů s venkovským farářem
Mezi anketami o české knihy roku je i jedna, kterou pořádá Katolický týdeník. Odpovídá na ni několik desítek vyzvaných, kteří se buď pohybují někde kolem křesťanství, nebo kolem knih. Letos byla anketa vyhlášena na konci března a zvítězil Deník venkovského faráře, knižní rozhovor s P. Janem Rybářem.
Tato kniha zaujala např. Miloše Doležala, Tomáše Halíka, Václava Malého, Danu Němcovou, Josefa Pazderku atd. P. Rybáře, faráře z Podkrkonoší, vyzval k rozhovoru publicista Josef Beránek. Jak se píše v recenzi k vítěznému titulu: P. Rybář je laskavý člověk s nekompromisními názory. Ty zaznívají ohledně spolupráce některých duchovních s StB, nedostatečného využití zkušeností podzemní církve čí majetkového vyrovnání státu s církvemi. Rybář není prvoplánový buřič. Je ale ochoten se na věci podívat po svém, s rizikem, že nezachytí všechny souvislosti, přesto poctivě.
Další místa ankety obsadily knihy Exotem na této zemi od Ladislava Heryána, Krok do tmavé noci, kniha o P. Toufarovi od Miloše Doležala nebo kniha Papež reformátor o současné hlavě katolické církve, papeži Františkovi.
Vítězná kniha, papež František a můj osobní zážitek jako jednoho z hlasujících. Jako minulé roky, i letos jsem odpověděl. Jako jeden z knižních zážitků roku jsem uvedl papežskou exhortaci Amoris Laetitia s tímto textem: „Číst encykliky a exhortace tohoto papeže má několik významů. Tak třeba: když píše o lásce a rodině, je zřejmé, že má lidi rád a rozumí jejich životu. A taky: neboj se, křesťane, tvá víra nemusí být oficiálně zastupována jen tak, jak to momentálně dělá český arcibiskup Duka.“ Poslední věta byla zcenzurovaná. Tedy: „nevešla se“ do oficiální katolické tiskoviny, kterou vlastní Biskupská konference ČR . Česká katolická církev má totiž po nějaké době zase svoje „schizma“. Ta její „lidštější část“ má blízko k papeži Františkovi a stydí se za současného arcibiskupa Duku, zvlášť kvůli jeho anti-migrantské rétorice a lísání se k Miloši Zemanovi (před tím k Václavu Klausovi). Není žádným tajemstvím, že část české biskupské konference (ostatně jako část celé vatikánské kurie) se zaťatými zuby sleduje prolidské aktivity současného papeže a někde v koutku duše doufá, že tahle nešťastná církevní volba nebude už mít dlouhého trvání.
A tak mnozí v české katolické církvi zase taktizují, nemluví otevřeně, drží falešnou jednotu a pomlouvají se za zády. A velmi rádi si čtou o křesťanech, kteří odmítli taktizovat a uvěřili něčemu statečnějšímu.
