Ukázka z Předmluvy:

Kniha je členěna do pěti částí, přičemž čtenář může bez obav o ztrátu souvislostí libovolné části či kapitoly vynechat nebo se k nim vrátit později. Vůbec nejstarší přístupy k vědomí vyvěrají ze staré filozofie, jednotlivých náboženství i spirituality. Tyto idealistické pohledy provázely lidstvo po mnoho století či dokonce tisíciletí. Svým způsobem přežívají i do dnešních dnů, neboť náboženským a spiritualistickým ideím věří stovky milionů, možná miliardy lidí. A idealismus zcela nevymizel ani dnes, viz třeba nedávno publikovanou a docela populární teorii kosmického vědomí.

Teprve s příchodem přírodních věd se začínají objevovat dualistické či materialistické pohledy. Za zmínku stojí především Russelova koncepce vědomí, která sehrála významnou roli na počátku 20. století a svým způsobem ovlivňuje některé filozofické trendy či školy až dodnes. Russelův tzv. neutrální monismus pracuje s jedinou substancí – hmotou, ale té přiznává vlastnost či schopnost vnímat kvalitu v podobě elementárních kvalitativních vjemů – kválií. Při pozorování hmoty zevnitř můžeme tedy počítat s kvalitativními vjemy (červená barva, oblý tvar atd.), zatímco pozorováním z hmoty směrem ven zjišťujeme kvantitu a strukturu předmětů okolního světa.

Neutrální monismus je svým výkladem vztahu hmoty a vědomí – vedle různých variant fyzikalismu – jedním ze dvou dosud nejvlivnějších filozofických proudů snažících se o objasnění filozofické podstaty vědomí na makroúrovni. Na ně navazující nejnovější filozofické koncepty, jako např. fenomenální či přístupové vědomí, mají silnou oporu v neurobiologické evidenci. Pro úplnost pohledů a pochopení nejrůznějších dílčích směrů jsme se rozhodli věnovat nejen hluboce filozofickým, ale i náboženským a spiritualistickým postojům v naší publikaci jistý prostor v samostatných částech: v části první (Filozofie vědomí) a části druhé (Náboženství, spiritualismus, alternativní přístupy). Některá postmaterialistická paradigmata ve druhé části knihy jsou zařazena proto, že viditelná paradigmata jsou dle našeho názoru nepostradatelná pro jakýkoliv pokrok ve vědeckém bádání.

Třetí část knihy (Biologické a lékařské pohledy) je věnována, jak již sám název napovídá, stavu výzkumu vědomí z pohledu biologie a lékařských věd. Z biologicko-lékařského pohledu totiž vědomí představuje souhrn funkcí, kdy živý organismus přijímá podněty z vnitřního a vnějšího prostředí, tedy percepce; a podněty jsou následně analyzovány, zpracovávány, vyhodnocovány a ukládány do paměťových stop v mozku. Velký význam má právě vyhodnocování. Ty podněty, které nejsou vyhodnoceny jako důležité, se v paměti fixují buď pouze krátkodobě, nebo se nefixují vůbec. Důležité podněty a informace jsou po zpracování určitým způsobem ukládány a připraveny k dalšímu využití ve vhodný okamžik.

Výzkum vědomí v lékařských disciplínách se orientuje zejména na výzkum fyzikálních, chemických a biologických procesů v různých oblastech mozku či organismu při různých činnostech. Hledají se vhodné dílčí modely a jejich zpracování metodami informatiky nebo umělé inteligence. Ale vše začíná u hledání odpovědi na otázku, jak vzniká život a jak se vědomí v té či oné podobě projevuje u nižších živočichů. Třetí část proto zahajujeme pohledem významného českého mikrobiologa prof. Václava Pačese a na něj navazují odborníci z řady lékařských disciplín, jako např. neurologie, psychiatrie, neurochorurgie či genetiky. Každá tato lékařská disciplína se na problematiku vědomí dívá z poněkud odlišného úhlu, nicméně svým dílem přispívá k celkovému, byť neúplnému, postupnému objasňování toho, co je vědomí a jak ho chápat.

Právě díky medicíně dnes můžeme pracovat s řadou teorií založených na zkoumání nervové soustavy a průběhu biologických a fyzikálních jevů v živém organismu. V současné době stojí v popředí zájmu dvě nepříliš odlišné teorie: Tononiho teorie integrované informace (IIT) a teorie globálního neurálního pracovního prostoru (GNWT). Ani jedna z nich zatím nedokáže dokonale vysvětlit biologické děje související s vědomím, ale obě dávají poměrně dobrý obraz toho, co se na makroúrovni v mozku vlastně děje, a jsou potenciálně schopny dalšího rozšiřování. Významnou se jeví především teorie IIT, a to proto, že G. Tononi navrhl algoritmus pro výpočet úrovně vědomí a současně stanovil podmínky pro systém se sebeuvědoměním (existence mnohočetných krátkých zpětných vazeb). Obě teorie vlastně pracují s informačními toky a zejména s informačními oscilacemi v neuronových sítích a jsou podporovány odpovídající Grossbergovou adaptivní rezonanční teorií ART. Dokladem o významnosti IIT je to, že o ní můžeme najít zmínku v sedmi kapitolách této knihy, zpracovaných nezávisle odborníky z různých oborů.

................

Vladimír Mařík, Taťána Maříková, Miroslav Svítek