Eva von Redecker a její dialektika osvícenství pro 21. století.
Eva von Redecker si všímá, že žijeme v systému, který zvěcňuje člověka a oduševňuje věci. Německá filozofka odmítá, stejně jako její ideoví předchůdci, kapitalistický sklon proměnit vše existující v prostor těžby. Spatřuje v tom dvojí problém.
Jednak je člověk odcizen sám sobě i druhým. Těžíme sebe sama stejně jako těžíme půdu: mnohdy se živíme různými doplňky i medikamenty ne proto, že jsme nemocní, ale proto, že potřebujeme být výkonnější. Výsledkem je vysílení západního člověka patrný na nárůstu psychických poruch.
Druhý problém tkví v tom, že důraz na konzum nás činí nesvobodnými. Když konzumujeme, vybíráme z předem daných možností, aniž bychom se my sami pojímali jako tvůrci těchto možností. Jenže jednání, jež je podstatou lidství, může vzejít jen z pocitu sounáležitosti. I to ze současné společnosti mizí. Neplatí „miluj bližního svého“, ale „eliminuj bližního svého“. Jenže bez druhého, bez jeho navazování na mé konání nelze jednat: jednání je určeno výchozí pluralitou.
