Václav Havel příběh zasazuje do své současnosti a do typického prostředí svých her–velké byrokratické instituce. Tentokrát je jí vědecký ústav neznámého zaměření. Hlavní postava dramatu je doktor Jindřich Foustka, vědec, který se ve svém volném čase tajně zabývá přísně zakázanými okultními vědami. Foustka udržuje dlouhodobý poměr s kolegyní Vilmou, ale zároveň se mu líbí mladá sekretářka Markéta. Scéna, která tvoří naši videoukázku, začíná ve chvíli, kdy Foustku vyruší uprostřed jedné domácí okultní seance podivný invalidní důchodce Fistula (ve scénické poznámce autor Fistulu popisuje jako člověka odpudivého, kulhajícího a páchnoucího). Fistula se drze vetře do Foustkova bytu. Začíná dialog, v němž Foustka zprvu Fistulu zcela odmítá, naznačuje mu, aby odešel, a situace je mu silně nepříjemná. Postupně se však začne atmosféra měnit. Ukazuje se, že Fistula o Foustkovi mnohé ví a že mu má co nabídnout. Fistulovo vábení ke spolupráci se vrací v několika vlnách –několikrát ho chce Foustka vyhodit, ale mazaný„ďáblík“ vždy hodí návnadu a Foustka sním přes veškerou antipatii jedná dál.

Hlavním posláním dramatu je stále stejně důležité uvědomění si, že s „ďáblem“nelze vyjednávat, protože není cesty zpět a člověk nenávratně ztrácí sám sebe. Nelze ani využívat „ďábelské“zbraně jako lež, ani hrát na obě strany. Ano, někdy není snadné ďábla rozpoznat hned, někdy se ale člověk na takovou polehčující okolnost nemůže vymlouvat.

Zobraziť diskusiu (0)