Salih nastartuje a já se natáhnu přes zadní sedadla a přikryju dhótím, že si zdřímnu — ani na včerejšek jsem moc nespal. Mineme Nové Urani, Nové Komari. A někde za hranicí Lahugala Forest naše auto najednou zastaví a ztichne. Má domorodá spojka vyřadí a vypne světla. Ještě s nohou na brzdě se otočí od volantu, probere mě syknutím a tiše řekne větu jak vystřiženou z Kiplingových časů: „Sahib, sahib, elephants!“ Porovnám si brýle. A přes cestu, ještě lesklou po noční přepršce, se před námi proti tmavomodrému nebi kolíbají, jedna za druhou, siluety divokých slonů.
— ukázka z knihy

Zobraziť diskusiu (0)