Slyšeli jsme už tolikrát, že zvířata nemají duši, rozum, jazyk, že jsou pouhými stroji, věcmi, které lze vlastnit, že necítí bolest, nemohou hrát divadlo a podobně. Zpravidla jde o projevy druhové nadřazenosti, která nám brání připustit, že každý jiný tvor rozumí věcem, kterým jako lidé nerozumíme, dokáže něco, co my nedokážeme, vnímá vjemy, které nevnímáme, má vlastní zkušenost, perspektivu, příběh. A teprve s tímhle přístupem se jedni od druhých můžeme učit. „Mám radost, že v návaznosti na zelené číslo s názvem ‚Znovu objevit Zemi‘ můžeme v tomto čísle znovuobjevovat zvířata jak kolem nás, tak v nás samotných,“ říká k číslu hlavní editor revue Prostor, Ondřej Macl. „Rozsah pojednaných témat je velice pestrý, od zoologických zahrad či Velké pardubické až třeba po kulturní dějiny krtka.“

Jednoduché interakce bez jednoduchého vysvětlení

Co může být na příbězích o zaříkávačích koní, světcích rozmlouvajících se zvířaty či zvířatech rozumějících lidským rozhovorům pravdivého? Jak může vypadat v praxi rozvinutá komunikace člověka se zvířaty, překročí-li rámec naučených signálů?

Zamysleme se nad jedním typem případů zvláštních informačních výměn probíhajících jak v rámci živočišných druhů, tak mezi nimi, které nejsou fikcemi ani mýty, ale součástí ne až tak ojedinělé zkušenosti běžných lidí. Řada lidí má například zkušenost s tím, že si vedle nich někdo začne „broukat“ písničku, na kterou právě mysleli. Mnoha lidem se stalo, že jim zavolal zcela nečekaně někdo, na koho si po dlouhé době vzpomněli a chtěli mu v nejbližší době zavolat. Dost lidí potvrdí, že na základě nejasného pocitu, že se někdo dívá, odhalili někoho, kdo je pozoroval.

Co se týká zvířecí říše, dosud přesně nevíme, jak hejno ryb, ptáků nebo hmyzu koordinuje náhlé a ostré změny směru, jak se zvířata dozví o blížící se tsunami nebo jak se dokážou na novém místě setkat na vzdálenost mnoha kilometrů příslušníci vlčí smečky. V mezidruhových vztazích jsme svědky toho, že někteří psi nebo kočky poznají, kdy se jejich pán vrací domů. Někteří koně vytuší, že jejich majitel přijede brzy do stájí. Poznají to v nepravidelných časech i dnech a v době, kdy je nemožné návrat či příjezd identifikovat sluchem, zrakem nebo čichem. Někteří psi poznají, že se je pán chystá vyvenčit, i když svého pána nevidí ani neslyší. Určití lidé popisují situace, kdy jejich kočka vyleze ze svého pelíšku či domácí skrýše ve chvíli, kdy začnou myslet na to, že se s ní pomazlí. Jiní se domnívají, že jejich domácí mazlíčci vycítí, když se má jít k veterináři, a nenápadně se vytratí. Někteří psi vytuší páníčkův blížící se epileptický záchvat. Značné množství majitelů mluvících papoušků popisuje veselé historky o tom, jak jejich opeření společníci dokážou velice trefně a vtipně používat odposlouchaná slova v poměrně různorodých situacích. Jsou zaznamenány četné případy, kdy chovatelé hospodářských zvířat šli na kontrolu do chléva či ohrady jen na základě nepříjemného pocitu, díky čemuž našli poraněná zvířata nebo zabránili neštěstí.

Ve výčtu příkladů a ve větším detailu bychom mohli dlouho pokračovat. Ostatně existuje řada knih, které tyto situace systematicky popisují (v češtině například Hovory se zvířaty nebo Váš pes to ví, jejichž autory jsou úspěšní vědci). Jedná se o jednoduché příklady z každodenního života, které však nemají jednoduché vysvětlení. Jejich společným jmenovatelem je intuitivní jednání. Intuice je pojímána většinou jako jakýsi vnitřní hlas nebo systém usuzování a rozhodování, který nepracuje na vědomé úrovni a nepoužívá racionální zdůvodnění. Pro intuici je charakteristické, že je založena na pocitech. Pro nedostatek diferencovanějších pojmů můžeme uvedené případy charakterizovat jako intuitivní komunikaci, která však může pokrývat poměrně různorodé oblasti jevů.

Vzestup komunikátorů se zvířaty

Existují lidé, kteří se snaží intuitivní spojení se zvířaty systematicky rozvíjet a využít je ke komunikaci s nimi. Tito lidé sami sebe označují jako komunikátory se zvířaty (animal communicators). Deklarují schopnost komunikovat pomocí intuitivních mentálních procesů se zástupci v podstatě jakéhokoli živočišného druhu. Můžeme mluvit o vzestupu komerčních i nekomerčních aktivit intuitivní komunikace se zvířaty v současných západních společnostech. Nedávno byla kanadskými kolegy z univerzity v Saskatchewan provedena obsahová analýza 400 webových stránek a 182 knih týkajících se intuitivní mezidruhové komunikace (klasika tohoto žánru od Američanky Penelope Smith Zvířata mluví vyšla v českém překladu před čtvrtstoletím). Na internetu lze snadno nalézt nabídky vzdělávacích kurzů intuitivní komunikace se zvířaty, podcasty, příspěvky na Facebooku i Instagramu, talk show a rozhlasové či televizní rozhovory, novinové články a knihy věnující se tomuto tématu. Většinou v nich ale nenajdeme adjektivum „intuitivní“. S ním se setkáme spíše v odborných debatách o tomto specifickém způsobu komunikace; pojmy mezidruhová komunikace či komunikace se zvířaty mají přitom v etologii, kognitivní etologii a zoologii svůj ustálený význam a o intuitivní spojení v něm většinou vůbec nejde. Zaměňování intuitivní mezidruhové komunikace s mezidruhovou komunikací obecně by vedlo ke zmatkům. Proto dáváme i v tomto článku přednost termínu intuitivní mezidruhová komunikace (IMK).

K intuitivní mezidruhové komunikaci (IMK) proběhla řada veřejných přednášek a besed, na internetu lze snadno dohledat například TED talks s tímto zaměřením nebo specializovaný díl populárního besedního pořadu herce Jaroslava Duška Duše K. O IMK bylo natočeno několik dokumentárních filmů. Profesionální komunikátoři nabízejí své služby majitelům zvířat, jejichž zvířata se například ztratila, nebo těm, kdo potřebují řešit neobvyklé problémy v chování svých zvířat. Většina komunikátorů deklaruje, že jsou schopni komunikovat se zvířetem na dálku, nejčastěji za použití fotografického obrazu zvířete jako nástroje pro mentální „naladění“.

Na pomezí vědeckého zájmu a ezoteriky

Souběžně s rozvojem IMK v současné společnosti a rostoucím počtem komunikátorů se v posledním dvacetiletí pomalu zvyšuje také počet akademických studií na dané téma prováděných z různých perspektiv (fenomenologie, antropologie, geografie zvířat, vícedruhová etnografie, parapsychologie). I když akademická diskuze o tom, co všechno lze do IMK zahrnout, stále probíhá, jedna z relativně přijímaných pracovních definic, jejíž autorkou je M. J. Barrett, zní:

„IMK představuje detailní, neverbální a nefyzickou formu komunikace mezi lidmi a jinými zvířaty. IMK čerpá z rozmanitých intuitivních schopností a zahrnuje vzájemnou výměnu vnitřních pocitů, emocí, mentálních dojmů a myšlenek, dotekových, čichových, chuťových, zvukových, jakož i vizuálních vjemů v mysli. K těmto výměnám může docházet v přímé fyzické blízkosti zvířete, ale také na velké vzdálenosti a bez potřeby vizuálních, sluchových, čichových, hlasových nebo jiných signálů, které si lidé obvykle spojují s přímou interaktivní komunikací.“

Především komunikace na velké vzdálenosti činí z IMK vědecky kontroverzní téma. Ačkoli v kvantové fyzice je dobře popsán a empiricky ověřen stav takzvaného kvantového provázání, v psychologii zatím nemáme žádnou obecně uznávanou teorii, která by telepatii a jí příbuzné jevy vysvětlovala. I přes postupný vývoj parapsychologického výzkumu a kumulaci dobře zdokumentované evidence (kvalitní přehled stavu výzkumu v této oblasti představuje do češtiny přeložená kniha Deana Radina Propojená mysl) je výzkum různých forem telepatie dost na okraji vědeckého mainstreamu, což platí i pro IMK. Mezi vědci se najdou skeptikové, kteří něco takového zásadně odmítají, jiní se výzkumem IMK systematicky zabývají a existuje spousta takových, kteří se zdržují jednoznačného úsudku.

Ke skepticizmu nepochybně přispívá i to, že IMK je často spojena s nejrůznějšími ezoterickými směry. Don Kulick v přehledové studii z roku 2017 charakterizoval intuitivní komunikátory se zvířaty jako „rozmanitou směsici New Age žen tvrdících, že umí konverzovat se zvířaty prostřednictvím telepatie“. Do jisté míry je třeba mu dát za pravdu. Zadáte-li si do Googlu heslo „komunikace se zvířaty“, vyskočí na vás internetové stránky, kde se to hemží výrazy typu meditace, energetické léčení, čakry, rozvoj ženské síly, sebepoznání, žít sebe, vílí louka a podobně. Dále vychází najevo, že odvětví IMK je ze čtyř pětin feminizované. Méně viditelnou stránkou, kterou odhalila uvedená kanadská analýza, je to, že mezi autory, respektive autorkami knih o IMK je vysoký podíl lidí s doktoráty z různých oblastí vědy a někteří z nich mají za sebou úspěšnou vědeckou kariéru.

...............

ukázka z delšího textu

Dušan Janák působí na Katedře sociologie Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a na Ústavu sociálních studií Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně. K jeho dlouhodobému zájmu o dějiny sociologie a metodologii sociálních věd se v posledních letech přidružilo zaměření na mezidruhové vztahy a interakce lidí a zvířat, které nahradilo někdejší orientaci na aplikovaný sociologický výzkum.

Zobraziť diskusiu (0)