Nikdy mě nepřestalo fascinovat prosté, vlastně celkem triviálně znějící zaslíbení, o kterém se zmiňuje evangelista Jan. Říká, že Ježíš přišel na svět, abychom měli „život v plnosti“. V rozporu s rozšířenou představou o monologickém Hospodinu, vyhlašujícím věčné a nezpochybnitelné pravdy, rozehrává tahle krátká věta starověkého textu dialog s námi. Zaslíbení se nám vrací jako otázka: Jak si vlastně představuješ plnost života ty sám, člověče? Něčeho se člověk dovtípí poměrně záhy, byť za cenu partnerských havárií. Například že život v plnosti nám nemůže zprostředkovat, nebo dokonce zaručit ten druhý, proto není rozumné na něco takového vznášet partnerský nárok. Jiné věci člověku trvají déle, někdy to mohou být celé roky, než si například ve svém pracovním životě uvědomí, že leze na úplně špatnou horu. Plnost — či hojnost, jak se také někdy překládá — má spoustu masek, z nichž rozmařilost nebo nadbytek jsou ty nejobvyklejší, ale řecký originál biblického textu je vlastně prostý. Plnost tu není poukazem na nějaký skrytý fígl, směrovku ke skrytým naukám, nejde o „life-hack“ ani speciální dovednost, jak si naklonit přízeň osudu.

Petr Vizina z doslovu

Zobraziť diskusiu (0)