Tomáš Weiss
28.11.2022
Jeden z tajných svatých české literatury: Pavel Růžek (1951–2011)
Jsou lidé, kteří píší, aby se uživili – a lidé, kteří žijí, aby mohli psát. Pavel Ružek (1951–2011) patřil beze sporu mezi ty druhé. Psaní obětoval vše. Včetně svých blízkých a vlastního zdraví. Ale na rozdíl od většiny podobně rozervaných duší po něm zůstalo skutečně pozoruhodné dílo, které by se mělo stát součástí českého literárního kánonu. Nemáme tím na mysli jen silně „rabiátské“ povídky otištěné v souborech Bez kůže (2010), Bez růže (2011) a Bez tebe (2022), ale též prózy Budižkničemu, Mistr světa či Obyčejný ráj, které vyšly ještě před sametovou revolucí... O životní a umělecké cestě Pavla Růžka hovoří jeho dcera Alžběta s Jáchymem Topolem.
Pavel Růžek (1951–2011) pracoval jako tlumočník a překladatel. Po absolvování pedagogické fakulty v Ústí nad Labem učil na základních devítiletých školách na jihu a severu Čech, ale byl zaměstnán i jako topič, horník a vychovatel. Po roce 1989 byl učitelem angličtiny a překládal. V bývalém Severočeském nakladatelství vydal tři knihy próz Budižkničemu (1983), Obyčejný ráj (1987) a Mistr světa (1989). Povídkové texty psané po roce 1989 vyšly pod názvy Bez kůže (2010) a Bez růže (2011), přičemž posmrtně vydaná kniha Bez tebe (2022) je zakončuje.
