Tomáš Weiss
19.6.2019
Jitka Vodňanská o knize vzpomínek Voda, která hoří
Uznávaná česká terapeutka Jitka Vodňanská (*1944) napsala knihu, v níž se probírá svými deníky, rodinnými fotografiemi, sny, vzpomínkami a milostnými dopisy. Psala ji čtyři roky a kniha pro ni evidentně byla mimo jiné autoterapií. Kniha Jitky Vodňanské Voda, která hoří vyvolává zjitřenou diskusi o tom, zda autor/ka může podávat svědectví o věcech, o kterých se jinak takzvaně nemluví.
Vodňanská popisuje uspořádání vztahů v původní rodině i vlastní
partnerské vztahy, záslužnou pracovní kariéru spojenou s rozvojem
protialkoholní léčby u nás a přibližuje čtenářům svou duchovní cestu
směřující k buddhismu. Věnuje se nejdůležitějším mužům svého života,
Karlu Trinkewitzovi, Janu Vodňanskému a Václavu Havlovi. Tyto osobnosti
kromě podobných profesí spojuje i Charta 77, jejímž byl Havel
spoluautorem a spoluorganizátorem a kterou Trinkewitz i Vodňanský
podepsali. Nejvíce prostoru (zhruba polovinu z necelých pěti stovek
stran knihy) zaujímá několik let trvající – a pro autorku stěžejní –
vztah s Havlem.
z recenze Aleny Müllerové pro Artzónu
