Tomáš Weiss
2.10.2023
Klement Lukeš – komunista, který později organizoval samizdat
Dvacet let se spisovatel Pavel Kosatík ptal pamětníků na muže jménem Klement Lukeš – člověk od mládí nevidomý, ale přes handicap nesmírně aktivní. Nejprve po roce 1945 komunista, po roce 1968 bojoval proti totalitnímu režimu. Kniha se jmenuje Zápasy slepého muže. „Koho historie alespoň trošku baví, tak by v tom mohl vidět příběh, že se může člověk zachránit sám, ale nesmí to vzdát,“ přibližuje svou novou knihu Pavel Kosatík.
České dějiny 20. století by nebyly úplné bez příběhu Klementa Lukeše (1926–2000). Po roce 1945 se nadchl pro politiku komunistické strany, která člověku se závažným zdravotním handicapem (byl nevidomý) dala nečekanou šanci: Svěřila mu školení stranických kádrů. Jako vychovatel Antonína Novotného, Lubomíra Štrougala, Miloše Jakeše a dalších se Lukeš coby jeden z prvních dozvídal o závažných mentálních limitech tehdejších vládců. Od poloviny padesátých let patřil k předním revizionistům, ve snaze najít alternativu vůči stalinismu se inspiroval jugoslávským systémem podnikových samospráv. V roce 1961 byl označen za hlavu projugoslávského spiknutí; nový proces se Slánským a spol. se neuskutečnil jen proto, že Sovětský svaz už na tom neměl zájem. Lukeš však jako opozičník pokračoval i nadále, v roce 1968, v Chartě 77, oři organizaci samizdatu v 80. letech ap. Tehdejší režim měl jen málo tak schopných protivníků jako tohoto člověka, který se vzepřel předurčení k životu v neplnoprávné pozici.
