J.H. Krchovský

(22. 4. 1960 v Praze) V mládí byl ovlivněn prostředím pražského undergroundu a zejména osobností Egona Bondyho. Od svých dvaceti let publikoval v samizdatu a po roce 1989 i časopisecky. Vydal knihy Noci, po nichž nepřichází ráno (básně z let 1978–1991; Host 1991), Leda s labutí (básně z let 1992–1996; Host 1997), Dodatky… (básně z let 1978–1996; Host 1997), Básně (souborné vydání předešlých titulů; Host 1998), Vše nejlepší… (výbor z let 1978–1997; Maťa 1998), Poslední list (básně z let 1997–2003; Petrov 2003), Nad jedním světem (básně z let 2003–2004; Host 2004), Mladost – Radost... (vybrané juvenilie z let 1978–1981; Větrné mlýny 2005), Básně sebrané (souborné vydání dosavadních knih; Host 2010), Dvojité dno (2010) a Já už chci domů (2015). Překlady jeho básní byly představeny i v řadě zahraničních periodik. Jeho verše často zhudebňoval Milan Hlavsa, ale i další autoři české rockové a alternativní scény (Hudba Praha, Divoké srdce, Nahoru po schodišti dolů band, The Plastic People of the Universe, Vladimír Václavek aj.). J. H. Krchovský často vystupuje na autorských čteních, mimo to své texty interpretuje se svou rockovou formací Krch-off. V roce 2009 vydavatelství Guerilla Records vydalo album J. H. K. & Krch-off bandu s názvem Naposled. Autor patří k nejoblíbenějším a nejčtenějším českým básníkům poslední doby, jeho knihy vyšly v mnoha reedicích. Většinu života prožil v Praze, nyní žije převážně v Brně.

ACH, JAK JE KRÁTKÁ POUŤ POUPÁTEK K OHRYZKŮM...
všem ženám, – jablkům, žehnám Pax vobiscum
a dál se točí svět, theatrum Dei
a dívky s pláčem jdou, ještě se smějí

Jak od nich alespoň zrakem se odpoutat
když ani v myšlenkách nemám klid od poupat...
a dál se točí svět, theatrum mundi
a dál se točí svět okolo kundy

(Všechno je jako dřív)

VÁNOCE

Brusle, či kožíšek? – co komu k Vánocům?
alespoň morčátko... Budiž dnes přáno snům
...tam v nebi nahoře houf bílých andílků
už chystá každému – dle zásluh – nadílku

Už k sáňkám s dárečky připřáhli koníčky
bělounkou jiskřivou tmou zvoní rolničky
i já se usmívám v napjatém těšení...
dluhů tři prdele a hovno v kešeni

(Všechno je jako dřív)

Petr Borkovec

(17.4.1970 v Louňovicích pod Blaníkem) je český básník, překladatel a publicista. Byl oceněn Cenou Jiřího Ortena za sbírku Ochoz v roce 1995, získal německou Cenu Huberta Burdy a jihotyrolskou Cenu Norberta C. Kasera za německý překlad sbírky Polní práce v roce 2001. V roce 1988 absolvoval pražské Gymnázium Jana Keplera, pak studoval obor český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, ale studium nedokončil. Od roku 1992 je redaktorem revue pro literaturu a kulturu Souvislosti a souběžně pracoval jako korektor v deníku MF Dnes. V letech 1995–1997 působil v Nakladatelství Lidové noviny, později, do roku 1999, zde vedl přílohu Umění a kritika. V letech 2000–2001 pracoval jako redaktor Literárních novin.
Nyní žije jako spisovatel a překladatel poezie na volné noze. Jeho básně byly přeloženy téměř do všech evropských jazyků; knižně publikoval v Rakousku a Itálii. Sám překládá převážně z ruské poezie 20. století. Je autorem deseti knih poezie a prózy.

Je jedno zda čučí či nečučí
ale vidím ten rozdíl když čučí
ježiš vibrátorů všeho máme aleluja
zkoušeli jsme všechno možné kolikrát
točili spolu domácí videjko
dvě díry mu nestačí chce po mně tu třetí
jak mu ji nedopřeju jsem jeptiška
připadám si nepřitažlivá hnusná
rodina ho nezajímá já ho nezajímám
zajímá ho díra díra díra jen kde zasunout
já taky občas kouknu na porno
ale že bych se na něj dívala denně
budu ráda za jakýkoli názor
díky za info jak to řešit
chtěla bych svého starého manžela
bylo to jiné co mám dělat?
měl tam péčko v historii kouknu na to
nekvalitní obraz samá kostka,
tak jsem mu našla jiné! hezké!!!
přijde domů posadím ho k počítači
říkám: na takové nekvalitní se dívat nebudeš!
když už tak to dělej pořádně,
tady nějaké máš… můžu tě u toho udělat?

—Wernisch (Fra, 2015)

Mám tu, Petříčku, všecko rozdělané,

sena neskopený, z Labů nejedou,

okna schnou ve stodole, dveře na půdě,

spím v kuchyni, nějak tu noc přečkám,

je to blbý pocit, ale brzo po čtvrté

už se rozednívá, akorát prolítnu postelí,

včera byla buřina, blesk poškodil anténu,

zítra přijde opravář, v pátek truhlář,

seno je jak močka, Labskejm je to šumák,

Pepík do toho s kýblem černýho rybízu,

chce džem, ten jantar, dovolená jak stehno,

já jsem pod jednou pěnou, a jako vždycky

smůla a zas smůla, smůla na všecko.

(ze sbírky Milostné básně)

Zobraziť diskusiu (0)