Tuto knihu věnuji Rogeru Watersovi, Noamu Chomskému, Normanu Finkelsteinovi, Naomi Kleinové, Judith Butlerové, Johnu Mearsheimerovi a mnoha dalším vzdělancům a studentům, novinářům a aktivistům z Jewish Voice for Peace a dalších nevládních organizací, kteří úmyslně, či neúmyslně šíří lži o Izraeli. Svou knihu jsem napsal i pro ně a doufám, že si ji přečtou s otevřenou myslí.

Rudozelená koalice

Vůdci radikálních islamistů vyzývají k ovládnutí svobodného světa, televizní stanice Hamásu volá po vraždění křesťanů a Židů, ale progresivní elity vždy přispěchají s omluvami a ospravedlňováním Hamásu a Hizballáhu pod pláštíkem humanitárního zájmu a boje proti útlaku.

Od počátku nového milénia se začala formovat nová politická koalice. Žádný oficiální název nemá, tak jí ho dodáme: nesvatá aliance. Organizace na ochranu lidských práv, nevládní organizace, internetové stránky, univerzitní sdružení a výzkumné ústavy v kombinaci s mezinárodními orgány, jako je Rada OSN pro lidská práva, se staly novou mocnou celosvětovou politickou silou. Nemají žádnou zastřešující organizaci, žádné hlavní sídlo, tu a tam se ve svých cílech liší, ale jednoho společného jmenovatele lze najít vždy. Globální levice podporovala Huga Cháveze, Chávez podporoval Ahmadínežáda, Irán za vlády Ahmadínežáda společně se zeměmi, jako jsou Libye a Súdán, mají vliv v Radě OSN pro lidská práva. Na vedoucí pozice v Radě se jim podařilo dosadit lidi jako Richard Falk. Tyto orgány spolupracují s organizacemi jako Human Rights Watch, jež získává finance například v Saúdské Arábii. Nevyřčenou podmínkou k získání vedoucích pozic v této i v mnoha dalších organizacích je radikální antiizraelský postoj. Další subjekty této koalice spolupracují s Tálibánem, ospravedlňují kroky Hamásu, usilují o zmírnění sankcí proti Íránu, nebo dokonce o jejich zrušení, a snaží se umlčet interní hlasy kritizující nenápadnou kolaboraci s džihádem. Nesvatá aliance se vyznačuje především tím, že vytrvale bagatelizuje hrozbu, kterou džihád představuje pro třetí svět, svět muslimů a Západ, zatímco z nepatrného Izraele dělá největší hrozbu světového míru.

Zásadní křižovatkou na cestě k sjednocování nesvaté aliance byla nechvalně známá konference v Durbanu v roce 2001. Dalším milníkem bylo vytvoření sítě organizací podporujících BDS a subjektů sdílících jeho hlavní cíle, jako například Mezinárodního hnutí solidarity (ISM), organizací podporujících Hamás nebo jednostranné ukončení blokády Gazy a organizátorů každoročních antiizraelských „Týdnů apartheidu“ na univerzitních kampusech. Tyto subjekty vynaložily mnohem méně energie – pokud vůbec nějakou – na boj proti genocidě v Dárfúru, vraždění nebo útlak žen v muslimském světě, pronásledování Kurdů v Turecku, Koptů v Egyptě či šíitů nebo jiných menšin v dalších muslimských zemích.

Pro většinu těchto subjektů je Izrael epicentrem porušování lidských práv, hrozbou světového míru obecně a na Blízkém východě zvlášť. Tak se zrodila tzv. „rudozelená koalice“. Rudá za extrémní levici a zelená za islamisty (nezaměňovat s rudozelenými koalicemi socialistů a environmentalistů v zemích jako Norsko a Dánsko). Jsou to lidé, kteří na jedné straně údajně bojují za lidská práva a na druhé straně podporují Hamás, Hizballáh nebo Tálibán. Všechny do značné míry spojuje jediné: jsou proti základnímu právu na sebeurčení jednoho jediného národa – židovského, buď otevřeně, nebo podporou práva návratu. Čím se tato koalice vyznačuje a jak funguje?

Muažíd Ahmad a Daští Džamál – Iránec a Iráčan, oba muslimové, oba příslušníci levice – podali návrh na odsouzení islámského terorismu. Byli členy renomované protiválečné organizace Stop the War, založené v Británii. Jejich návrh byl zamítnut a oba byli nuceni odstoupit ze svých funkcí. O tomto a mnoha dalších incidentech se píše ve zprávě nazvané Siding with the Oppressor: The Pro Islamist Left, kterou uveřejnila britská lidskoprávní organizace One Law for All. Výsledky této zprávy se dají jen těžko strávit. Zřetelně ukazují, kdo je to nesvatá aliance extrémní levice a islamistických sil.

Ve jménu otřepané mantry „boje proti západnímu imperialismu, kapitalismu a globalizaci“ ignoruje extrémní levice fašistické sklony islamistů, jejich podporu právu šaría a terorismu i jejich zhoubný antisemitismus. Tato aliance se projevuje například v účasti muslimů na protiválečných demonstracích s plakáty typu „Židé jsou synové psů a prasat“. Organizátoři si toho prostě nevšímají. Ne všichni příznivci protiválečné koalice jsou antisemité, to jistě ne. V určitých levicových kruzích se ale antisemitismus toleruje, zvlášť v převlečení za antisionismus.

Velekněz globální levice Noam Chomsky je sám židovského původu, ale přesto se propůjčil k legitimizaci antisemitismu, když se vydal navštívit vůdce Hizballáhu Hasana Nasralláha, jenž svůj antisemitismus neskrývá. Skotský poslanec parlamentu za Labouristickou stranu George Galloway a bývalý primátor Londýna Ken Livingstone patří ke stále početnější komunitě těch, kdo okázalé antisemity otevřeně podporují. Těžko by vzhledem ke svým krokům dokazovali, že sami nejsou antisemity. Levice a islamisté, feministé a Tálibán se značně liší v názorech na téměř veškeré principiální záležitosti. Shodnou se jen na jedné klíčové věci: bezbřehé nenávisti k USA a k Izraeli. Není to v historii poprvé, co dvě antagonistické ideologické skupiny nalezly společnou řeč. Bylo to tak i v době po roce 1940, kdy někteří arabští vůdci spolupracovali s otevřeně rasistickým nacistickým Německem, a dokonce převzali jeho ideologii – to vše ve jménu nenávisti k Židům.

překlad Simona Sternova