Mesiáš už odešel?
Szilárd Borbély napsal knihu, která se dotýká samotné podstaty člověka a jeho bytí v lidské společnosti. Vytříbeným jazykem plným působivých obrazů a situací zachycuje každodennost jednoho víceméně uzavřeného společenství žijícího na maďarském venkově v druhé polovině dvacátého století. Tím však vybízí k zamyšlení nad mnohem všeobecnějšími otázkami lidského soužití navzdory útrapám, odlišnostem a křivdám.
Zeslábne-li v hejnu slepice, ostatní na ni začnou útočit. Chtějí se jí zbavit, aby na ně nepřenesla svou slabost, ať už je způsobená nemocí nebo jen dočasnou nevolností. Klovou na ta nejcitlivější místa. Nemá-li taková slepice kam utéct, je jen otázkou času, než se jí někde na těle otevře rána, která začne hnisat, a pustí se do ní červi. Konec je blízko.
Kniha Szilárda Borbélyho Vydedenci: Mesiáš už odišiel? je i není alegorií. Ne, Borbély netvrdí, že lidé jsou pouhá zvířata, na to si zvířat i lidí příliš váží, ale ano, ukazuje, že se lidé k sobě a jiným živým tvorům za určitých podmínek chovají živočišně brutálně. Nazvat Borbélyho knihu příběhem by bylo též mírně nadnesené. Text nemá jasný začátek, konec, zvrat nebo zápletku.
Mnohem spíše se jedná se o zhuštěný popis určitého životního úseku jedné rodiny žijící na maďarském venkově na počátku sedmdesátých let dvacátého století. Místo ani čas však nejsou příliš podstatné, v textu na tyto údaje odkazuje jen několik nepřímých narážek. Je zřejmé, že autor se skrze rozbor základních vztahů mezi člověkem, lidmi, zvířaty a rostlinami pokusil o sdělení poselství, které je mnohem univerzálnější, než jsme možná ochotni připustit.
Vypravěčem textu je chlapec na konci předškolního věku. Tato perspektiva ale neusiluje o věrnost či co nejdokonalejší imitaci dětského náhledu na svět. Je především specifickým způsobem vnímání reality skrz citlivost k detailům, které nejsou předsudečně odsouvány do pozadí jako nepodstatné. Pro tento pohled je takřka vše nové a hodno pozornosti, otázek je mnoho, odpovědi ještě nejsou k dispozici, představivost není omezena žádnou zbytnělou strukturou. Výsledkem této autorovy metody je do krajnosti hutný text skládající se z krátkých úsečných vět, z nichž každá jako by se prohýbala pod tíhou detailu, který zachycuje. Z důvodu tohoto setrvávání v jednotlivých okamžicích plyne i čas knihy navzdory zdánlivé rychlosti dětského jazyka velmi pomalu, případně se pohybuje nelineárně ve skocích.
Postupně se před čtenářem z jednotlivých střepů skládá obraz, který ale nikdy nenabude definitivní podoby. Je na čtenáři, jak si jej poskládá a jak s ním naloží. Pozadím mu je každodennost, která je leckdy velmi brutální. Vypravěčův dětský až chladný odstup od okolních událostí týkajících se především dospělých lidí jen zvýrazňuje bezvýchodnost jejich světa. Titíž lidé, kteří násilím nejvíc trpí, se na něm zároveň i zásadně podílí. Protože jediné, co jim, především mužům, přináší dočasnou a velmi chatrnou úlevu je vedle alkoholu i možnost vyloučit ze svého fyzického i mentálního prostředí kohokoliv a cokoliv odlišného. Tím se ale celý mechanismus opět jen posiluje.
Surovost se pak zdá být nezbytným způsobem jednání, nacházíte-li se ve společenství, které je zevnitř rozežíráno chudobou, strachem, izolovaností a již zmíněným alkoholem. Je však především krystalicky průhledným odrazem neschopnosti či neochoty zajistit podmínky důstojného života všem členům lidské společnosti nehledě na jejich skutečné či domnělé odlišnosti. Borbély nenabízí řešení, ale sugestivně podněcuje čtenáře, aby před takovými výzvami neuhýbal.
Szilárd Borbély
Vydedenci. Mesiáš už odišiel?
Kalligram 2015
Preklad: Magda Takáčová