Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Mesiáš už odešel?

Szilárd Borbély napsal knihu, která se dotýká samotné podstaty člověka a jeho bytí v lidské společnosti. Vytříbeným jazykem plným působivých obrazů a situací zachycuje každodennost jednoho víceméně uzavřeného společenství žijícího na maďarském venkově v druhé polovině dvacátého století. Tím však vybízí k zamyšlení nad mnohem všeobecnějšími otázkami lidského soužití navzdory útrapám, odlišnostem a křivdám.

Zeslábne-li v hejnu slepice, ostatní na ni začnou útočit. Chtějí se jí zbavit, aby na ně nepřenesla svou slabost, ať už je způsobená nemocí nebo jen dočasnou nevolností. Klovou na ta nejcitlivější místa. Nemá-li taková slepice kam utéct, je jen otázkou času, než se jí někde na těle otevře rána, která začne hnisat, a pustí se do ní červi. Konec je blízko.

Kniha Szilárda Borbélyho Vydedenci: Mesiáš už odišiel? je i není alegorií. Ne, Borbély netvrdí, že lidé jsou pouhá zvířata, na to si zvířat i lidí příliš váží, ale ano, ukazuje, že se lidé k sobě a jiným živým tvorům za určitých podmínek chovají živočišně brutálně. Nazvat Borbélyho knihu příběhem by bylo též mírně nadnesené. Text nemá jasný začátek, konec, zvrat nebo zápletku.


Mnohem spíše se jedná se o zhuštěný popis určitého životního úseku jedné rodiny žijící na maďarském venkově na počátku sedmdesátých let dvacátého století. Místo ani čas však nejsou příliš podstatné, v textu na tyto údaje odkazuje jen několik nepřímých narážek. Je zřejmé, že autor se skrze rozbor základních vztahů mezi člověkem, lidmi, zvířaty a rostlinami pokusil o sdělení poselství, které je mnohem univerzálnější, než jsme možná ochotni připustit.

Vypravěčem textu je chlapec na konci předškolního věku. Tato perspektiva ale neusiluje o věrnost či co nejdokonalejší imitaci dětského náhledu na svět. Je především specifickým způsobem vnímání reality skrz citlivost k detailům, které nejsou předsudečně odsouvány do pozadí jako nepodstatné. Pro tento pohled je takřka vše nové a hodno pozornosti, otázek je mnoho, odpovědi ještě nejsou k dispozici, představivost není omezena žádnou zbytnělou strukturou. Výsledkem této autorovy metody je do krajnosti hutný text skládající se z krátkých úsečných vět, z nichž každá jako by se prohýbala pod tíhou detailu, který zachycuje. Z důvodu tohoto setrvávání v jednotlivých okamžicích plyne i čas knihy navzdory zdánlivé rychlosti dětského jazyka velmi pomalu, případně se pohybuje nelineárně ve skocích.

Postupně se před čtenářem z jednotlivých střepů skládá obraz, který ale nikdy nenabude definitivní podoby. Je na čtenáři, jak si jej poskládá a jak s ním naloží. Pozadím mu je každodennost, která je leckdy velmi brutální. Vypravěčův dětský až chladný odstup od okolních událostí týkajících se především dospělých lidí jen zvýrazňuje bezvýchodnost jejich světa. Titíž lidé, kteří násilím nejvíc trpí, se na něm zároveň i zásadně podílí. Protože jediné, co jim, především mužům, přináší dočasnou a velmi chatrnou úlevu je vedle alkoholu i možnost vyloučit ze svého fyzického i mentálního prostředí kohokoliv a cokoliv odlišného. Tím se ale celý mechanismus opět jen posiluje.

Surovost se pak zdá být nezbytným způsobem jednání, nacházíte-li se ve společenství, které je zevnitř rozežíráno chudobou, strachem, izolovaností a již zmíněným alkoholem. Je však především krystalicky průhledným odrazem neschopnosti či neochoty zajistit podmínky důstojného života všem členům lidské společnosti nehledě na jejich skutečné či domnělé odlišnosti. Borbély nenabízí řešení, ale sugestivně podněcuje čtenáře, aby před takovými výzvami neuhýbal.



Szilárd Borbély

Vydedenci. Mesiáš už odišiel?

Kalligram 2015

Preklad: Magda Takáčová

Zobraziť diskusiu (0)

Vydedenci

Vydedenci

Szilárd Borbély

Autor svoj román označil za životopisnú fikciu. Rozprávačom je malý chlapec, ktorý sa narodil a žije v ponižujúcich existenčných podmienkach niekde na maďarskom vidieku. Zo svojej perspektívy úprimne rozpráva o svete dospelých, ktorý mu neponúka inú možnosť, iba bezpodmienečnú integráciu alebo útek z domova. Román sa stal literárnym bestsellerom v Maďarsku a Nemecku a okamžite sa tak zaradil ku knihám, ktoré sa už nikdy nebudú dať obísť, keď bude reč o Maďarsku, či už z politického alebo literárneho hľadiska. "Píšem o chudobe, lebo vidím pokračujúcu dezintegráciu v zaobchádzaní s chudobnými ľuďmi... To mi zožiera srdce." Szilárd Borbély

Kúpiť za 10,45 €

Podobný obsah

Piranesi

Čo číta výkonný riaditeľ OZ Cesta von Pavel Hrica

Piranesi

Zvláštny chlapík menom Piranesi žije sám v alternatívnom svete – nekonečnom labyrinte siení, ktoré sú plné mramorových sôch. V dolných sieňach Dom hraničí s oceánom a hore s oblakmi. Piranesi sa živí rybami a morskými riasami. Vedecky skúma jednu sieň za druhou a robí si o všetkom systematické zápisky. V tomto Dome sa vyskytuje už len iný živý muž „the Other“, s ktorým sa Piranesi stretáva na chvíľu každý utorok. Títo dvaja a pozostatky niekoľkých mŕtvol tvoria celé ľudstvo. Alebo nie? Piranesimu sa začínajú diať divné veci. Mysteriózna fantázia sa mení na detektívne pátranie, v ktorom Piranesi objavuje inú svoju identitu. Clarkovej román si ma pripútaval každou ďalšou kapitolou. Nevedel som ho pustiť z rúk. Popri čítaní vo mne rástli otázky: kým vlastne naozaj sme? Čo vnímame reálne a čo je len skreslenie? Ako ovplyvňuje naše prostredie to, čo si myslíme o sebe a svete?

V tmavej komore

Čo číta grafický dizajnér Ondrej Jób

V tmavej komore

Napoly memoáre, napoly esej, previazané úvahami o identitách – národnej, etnickej aj rodovej. Hlavná postava, autorkin otec, maďarský Žid, prežil hrôzy druhej svetovej vojny v Budapešti a po vojne emigroval do USA, kde si založil rodinu a pôsobil ako úspešný retušér fotografií v New Yorku. Do Maďarska sa vrátil až pred osemdesiatkou ako Stefánia – po tom, ako absolvoval operáciu na zmenu pohlavia. Tento až neuveriteľný príbeh priam núti na zamýšľanie sa nad vlastnou identitou, nad tým, aké hranice majú národy, ako veľmi našu súčasnosť ovplyvňuje naša rodinná aj civilizačná história. Kniha je o to silnejšia, že sa týka nášho geografického regiónu a opisuje našu zdieľanú minulosť. Krátko po dočítaní knihy som mal možnosť bližšie spoznať Budapešť (niekoľkokrát som sa pri potulkách dokonca úplnou náhodou ocitol priamo pred domom, kde prežil detstvo malý István) a musím povedať, že mi otvorila nové perspektívy v nazeraní nielen na Maďarsko, ale aj v nazeraní na Slovensko, jeho miesto v Európe a moje miesto v ňom.

Ženy aj muži, zvieratá

Čo číta kníhkupkyňa Na korze Alexandra Harvanová

Ženy aj muži, zvieratá

Richard Pupala u mňa knihou Ženy aj muži, zvieratá trafil do čierneho. Ako empatická čitateľka som vnímala postavy jeho svojráznych poviedok živo a plasticky. V jednotlivých textoch som vedela odčítať ich minulosť, emocionálnu výbavu a vnútorné rozpoloženie. A to všetko aj napriek tomu, ako píše Mária Ferenčuhová v zdôvodnení, prečo sa táto kniha ocitla v desiatke nominovaných kníh na cenu Anasoft litera 2021, že mi Pupala poskytol iba jeden výrez, obraz, situáciu. Poviedky vystaval výborne situačne aj dialogicky. Z príbehov si tak vnímavý čitateľ môže odniesť naozaj silnú emóciu.