Kniha Ernest Hemingway – Svědectví jednoho života zodpoví tyto i mnohé další otázky. Celý svazek, s předmluvou Hemingwayova syna Patricka a doslovem jeho vnuka Seana, připravil správce Hemingwayovy pozůstalosti, který též napsal úvod. Tato bohatě vypravená kniha, osvětlující autorův život ze všech možných stran, vypráví příběh jeho nesmírně úspěšné spisovatelské dráhy prostřednictvím předmětů, jichž se dotýkal, okamžiků, které prožil, myšlenek, jež se mu každý den honily hlavou.

Ukázka z knihy:

VÁNOČNÍ DÁREK

Mary Hemingwayová byla nadšenou amatérskou fotografkou a milovala výlety. Hemingway jí k Vánocům roku 1953 daroval vyhlídkový let nad Albertovým jezerem, planinou Serengeti a Murchisonovými vodopády. První den letu byl plný překrásných výhledů a vzpomínek na jiné safari s jinou manželkou. Cessnu 180 pilotoval Roy Marsh. Létal velmi nízko, aby Mary mohla fotografovat, a Ernest identifikoval místo, kde Pauline před lety zastřelila lva.

Třetí den, 23. ledna 1954, letěl Roy Marsh nízko nad Murchisonovými vodopády, když se před letadlem vzneslo velké hejno ptáků. Marsh ve snaze zabránit kolizi zamířil níž a zachytil starý telegrafní drát. Letadlo se zřítilo, ale nevzplálo. Kupodivu nebyl nikdo zraněn.

Skupina vybrala z poškozeného letadla základní věci, posbírala dříví na oheň a zřídila improvizovaný noční tábor. Příští den Hemingway hlásil, že vidí loď. Byla to Murchison. Dovolili Hemingwayovým a Marshovi nastoupit a odvezli je do přístavu Butiaba na Albertově jezeře. Na místě už čekalo další letadlo a pilot, aby je dopravili do Entebbe. Stroj byl de Havilland Rapide starší výroby.

S Ernestem, Mary a Marshem na palubě se pilot rozjel po dráze a vzlétl. Letadlo s obtížemi nabíralo výšku, stoupalo a klesalo, opět stoupalo a opět klesalo a posléze se na konci dráhy zřítilo k zemi. Tentokrát se vzňalo. Mary se podařilo vyprostit a vylézt okénkem, ovšem Hemingway, příliš mohutný pro tento způsob úniku, hlavou jako beranidlem rozrážel zaseknuté dveře. Pod opakovanými nárazy dveře nakonec povolily. Všichni unikli živí stejně jako při předchozí havárii, ale tentokrát už nikoli se zdravou kůží. Hemingwayova zranění byla vážná. Při rozrážení dveří mu praskla lebka a utrpěl otřes mozku. Další zranění byla rozsáhlá, ale mohla být diagnostikována teprve v Benátkách, kam expedice dorazila až za několik týdnů. Dočasně oslepl na jedno oko, měl popáleniny prvního stupně, rozdrcený obratel a částečnou ztrátu sluchu, proražené ledviny, slezinu a játra a dočasně ochrnutý svěrač. Mary Hemingwayová odnesla havárii několika zlomenými žebry.

Zpráva už překvapivě kolovala po světě s titulky oznamujícími, že Hemingwayovi se pohřešují, pak další, že Mary a Ernest zahynuli v troskách letadla.

Po těchto nehodách začíná Hemingwayovo chování znepokojovat i jeho samotného. Uvědomuje si, že nedokáže zlomit svoje nutkavé a destruktivní návyky, a dělá mu to starosti. Píše Bernardu Berensonovi: „… kvůli poranění mozku říkám strašné věci a slyším se při tom. Nestojí to za nic.“

Patrick Hemingway, který je v té době s ním, tu změnu vidí a obává se, že s otcovou hlavou je to vážné. Hemingway hodně pije a bere analgetika, pravděpodobně bez vědomí lékaře. Doktoři na něho naléhají, aby s ohledem na proraženou lebku a otřes mozku přestal pít. Pacient působí silně rozrušeně a má sklon se hádat. Jednou se pohádá i s Patrickem. Krátce poté vypukne na jižním konci tábora požár a Hemingway navzdory svému zdravotnímu stavu vyrazí pomáhat. Ztratí rovnováhu, upadne do ohně a utrpí vážné popáleniny na těle a na nohou.

Manželé Hemingwayovi odplují z Mombasy a dorazí do Benátek. Když se Adriana dozví o jejich návratu, jde je do paláce Gritti navštívit. Přivítá ji stařec s bílými vlasy, o deset kilo lehčí, pouhý stín muže v jejích vzpomínkách. Vypadá jako jiný člověk. Je to jiný člověk.

Zpátky na Kubě Hemingway překročí pětapadesátku a snaží se řídit radami svých lékařů. Omezí pití a zvolna se začíná lepšit. V říjnu 1954 přichází zpráva, že mu byla udělena Nobelova cena. Navzdory veškerému úsilí se Mary nepodaří manžela uchránit před tlakem tisku z celého světa a před přívalem telegramů a blahopřání, na něž je třeba odpovědět. Její snahy sabotuje i Ernest sám, který zve všechny na návštěvu do finky Vigía. Někteří skutečně přijedou, ne na pár hodin, ale dnů i týdnů. Mary je stále unavenější, nevyčerpává ji jen manžel, ale také náhlá smrt jejího otce a péče o ovdovělou matku. Příval návštěvníků a novinářů, obědů a přípitků posléze překoná únosnou mez a na podzim 1955 se Hemingway na dva měsíce uchýlí na lůžko, protože trpí zánětem jater a ledvin.

Přeložil Jiří Hanuš

Zobraziť diskusiu (0)