Milá Mácho - antologie českých básnířek z let 1857 - 2014
Není to otázka genderu, nýbrž poesie, čili antologie českých básnířek, neboli kniha, jež vychází jednou za sto šedesát tři let, ed. Zuzana Gabrišová. V souboru najdete jména jako Milada Součková, Olga Scheinpflugová, Jiřina Hauková, Naděžda Plíšková, Viola Fischerová, Vladimíra Čerepková, Anna Bolavá, Irena Dousková a další.
Je možné v ní hledat a nacházet — autorky, nebo jen jednotlivé básně, při jejichž čtení se zastaví čas. Je možné objevit jména, o kterých jsme nevěděli… a která zase zapomeneme. A jména, kvůli nimž půjdeme do knihovny, do antikvariátu nebo knihkupectví a budeme hledat, půjčovat si a kupovat. A znovu je číst. Jsou i jména, která zařadíme do čítanek, recitačních večerů a příruček dějin literatury. Vrátíme je do literárního kontextu, kam patří a odkud se vlivem různých okolností ztratila. A není to otázka genderu, ale poesie.
Antologie samy o sobě jsou výborná věc, některé jsou tematické, některé regionální…editorka této knihy, sama autorka, vybírá z toho, co je jí blízké a o co se chce podělit s ostatními. Shodou okolností se věnuje básnířkám. A je to čirá krása.
Poznámka editorky
Do antologie jsem zařadila autorky existující sbírky — mohla být vydána vnakladatelství nebo jako bibliofilie, e-kniha, či vlastním nákladem, nebo jde o samizdat, dohledatelný například v knihovně Libri prohibiti nebo v soukromém fondu (výjimkou jsou básně Šárky Smazalové Svítání a Déšt a báseň Soni Kociánové Rozjímání, které byly vybrány přímo z rukopisu, a v rejstříku uvedení videoportrétu namísto sbírky neslyšící básnírky Elišky Vyorálkové). Sbírka byla napsána česky a bez ohledu na pseudonym je autorkou žena. Nebyly zařazeny sbírky psané nářečím, ani knihy, ve kterých prevažuje jiný prvek než poezie, například některé básnické prózy, dramatické básně, humorné říkanky a pod. (výjimkou je žánrově proměnlivá tvorba Bohumily Grögerové a u několika autorek uvedení knihy obsahující kromě poezie i prózu). Také nejsou zahrnuty sbírky básnířek, jejichž národnost je jiná než česká; stejně jako u předchozích omezení je hlavním důvodem snaha zachytit co nejúplněji tvorbu českých autorek, i při pohyblivosti veškerých pomyslných hranic a měřítek. Nejstarší dohledanou sbírkou splnující uvedená kritéria jsou Písne (1857) Marie Čacké, antologie končí rokem svého zrodu, tedy 2014 (výjimkou je výbor Na chůdách snu, 2016, ze kterého byly čerpány ukázky v části věnované Simonettě Buonaccini). Závěrečný rejstřík obsahuje jména všech básnířek, jež se, při splnění výše uvedených kritérií, podařilo nalézt a ověřit existenci sbírky. Oddíly Dvacet pět básnířek a Jedna báseň jsou mým osobním výběrem.
Zuzana Gabrišová