Červen 1945 (ukázky)

5/6 podepsali velitel 3. vojenské oblasti brigádní generál Zdeněk Novák a předseda Zemského národního výboru v Brně František Loubal dokument nazvaný Zásadní směrnice pro řízení a provádění akce k vyčištění Moravy a Slezska od Němců. Podle dokumentu měly být zřízeny u všech okresních a městských národních výborů referáty pro evakuaci a kolonizaci, jež měly na základě odběrových seznamů přídělových lístků na potraviny pořídit soupis všech Němců. Směrnice byly v důvěrném režimu, nesměly se objevit v tisku a konstatovalo se v nich, že odsun „má být proveden ve lhůtě co nejkratší, totálně a s tvrdou důsledností až do konce“. O čtyři dny později směrnice schválila i expozitura Zemského národního výboru Brno v Moravské Ostravě.

9/6 schválila v Praze na mimořádném zasedání vláda návrh smlouvy o odstoupení Podkarpatské Rusi a části Slovenska Sovětskému svazu. Návrh smlouvy přečetl Klement Gottwald, který dokument vypracovaný v Moskvě získal přes československé velvyslanectví. Se smlouvou souhlasili všichni členové vlády, ale Prozatímním národním shromážděním byla formálně projednávána až 22. listopadu. Po vládním souhlasu byla smlouva v Moskvě týž den podepsána. Za československou stranu podepsali smlouvu předseda vlády Zdeněk Fierlinger a státní tajemník Ministerstva zahraničních věcí Vladimír Clementis. Z oblasti odešlo na československé území před uzavřením hranic asi 120 000 obyvatel. Součástí smlouvy byl protokol, na základě kterého bylo umožněno osobám české a slovenské národnosti, majícím domovské právo nebo trvalé bydliště na území Podkarpatské Rusi, optovat do 1. ledna 1946 pro československé občanství. Vláda přijala dopis starousedlíků z Teplic-Šanova, v němž si stěžovali na bezpečnostní situaci v regionu, na špatné zacházení s Němci, rabování jejich bytů a okrádání ze strany československých ozbrojenců i na svévolné šikanování a vraždění Němců ze strany civilního obyvatelstva. Pisatelé požadovali odsun válečných zločinců, nacistů, starců, invalidů a inteligence. Němečtí dělníci měli být ponecháni v Československu a mělo s nimi být slušně zacházeno.

Na konci června byli zatčeni a během vyšetřování obviněni z majetkové trestné činnosti a násilností velitel Internačního tábora Ministerstva vnitra Malá pevnost Terezín Alois Tomeš, bývalý vězeň a kápo Josef Průša, dozorci a bývalí vězni František Kutěna, němečtí státní příslušníci Wilhelm Benna, Friedrich Marwan, Hermann Heinemann a Kurt Landrock a polský státní příslušník Alfred Kling. Dále byli zatčeni a vyšetřováni dcera Josefa Průši Soňa Průšová, Ladislav Mráček, správce infekčního pavilonu Josef Zika, kuchař Otakar Kraft a Jiří Hronek. Lékař Wilhelm Benna na příkaz Alfreda Klinga usmrcoval nemocné a vysílené internované injekcemi asi ve 30 případech. Alfred Kling nařídil vraždy dalších vězňů, v jednom případě byli vrahy Friedrich Marwan a Kurt Landrock. Zabili vězněného tak, že ležícímu položili na krk násadu od krumpáče a každý si stoupli na jeden konec. Součástí vyšetřování byla i organizace večírků, pořádaných velením, na kterých byly nuceny internované Němky k pohlavnímu styku.

30/6 byl vyhláškou Okresního národního výboru v Olomouci kníže František Josef II. Liechtenstein označen za osobu německé národnosti. Ve vyhlášce se dále uvádělo, jaký konkrétní majetek byl v této souvislosti Liechtensteinům v Československu s odkazem na dekret prezidenta republiky o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa zabaven.

30/6 obvinil na pietním shromáždění za padlé odbojáře ministr informací Václav Kopecký Miloše Havla ze styků s K. H. Frankem. Miloš Havel reagoval 9. července dopisem Václavu Kopeckému, ve kterém jakýkoliv osobní styk s K. H. Frankem během okupace odmítl, což odpovídalo skutečnosti.

30/6 byl velitelem internačního tábora v Malé pevnosti Terezín jmenován štábní kapitán Otakar Kálal, do funkce nastoupil 2. července. V době jeho nástupu zde bylo internováno 1 416 osob.

30/6 byly do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech v Praze uloženy ostatky Emila Háchy. Smutečního obřadu se směli účastnit pouze rodinní příslušníci.

30/6 byl v internačním táboře pro Němce ve Stonařově zavražděn bývalý zástupce okresního hejtmana v Jihlavě Wilhelm Bardas. Jeho tělo bylo vhozeno do žumpy. Rozkaz k vraždě vydal Antonín Pěnkava, o jehož protektorátním konfidentství i o spolupráci dalších osob s Gestapem a SD měl Bardas informace. Během existence tábora zde zemřelo minimálně 130 osob, většina na nemoci.

30/6 byli v Rýmařově veřejně zastřeleni dva Němci, u kterých byly údajně nalezeny pistole. Jednalo se o Franze Hilschera a Franze Leitera. Exekuci vykonali vojáci 1. československé samostatné tankové brigády v SSSR. Exekuce byla provedena veřejně na Masarykově náměstí, těla byla ponechána na náměstí „pro výstrahu“ 24 hodin.

30/6 začalo vysílat studio Československého rozhlasu v Plzni.

30/6 byla na Slovensku rozkazem Rudolfa Viktorína, vedoucího 2. oddělení Hlavního velitelství Národní bezpečnosti, zrušena Zpravodajská sekce, která měla za úkol provádět a řídit politické zpravodajství. Nově tuto službu vykonávalo 2. oddělení Hlavního velitelství Národní bezpečnosti. Za úkol mělo na celém Slovensku provádět politickou zpravodajskou činnost, do jeho kompetence patřila politická cenzura tisku, případné potíže v hospodářské oblasti, jako například stávky, nepokoje kvůli zásobování, potírání zločinů proti zákonu na obranu státu a zákonu o trestných činech proti státu, obrannou zpravodajskou službu ve státních úřadech a důležitých průmyslových podnicích, evidovat státně nespolehlivé osoby a osoby podezřelé ze špionáže, monitorování malého pohraničního styku, monitorování cizích ozbrojených jednotek, které by překročily hranice Československa na Slovensku, odposlechy na Slovensku i v zahraničí a ochranu slovenských politiků při zahraničních cestách. 2. oddělení bylo zrušeno Pověřenectvem vnitra k 31. říjnu.

Od konce června začal v Novákách na místě válečného internačního tábora pro Židy fungovat internační tábor pro Němce. Jednalo se o největší tábor na Slovensku, kde bylo v srpnu internováno více než 5 000 Němců.

Na konci června byl v Nové Roli v objektu bývalé pobočky nacistického koncentračního tábora Flossenbürg zřízen Velitelstvím četnického oddělení a policejním ředitelstvím Karlovy Vary internační tábor pro Němce z Karlovarska. Velitelem tábora byl na počátku jeho existence údajný komisař Kriminální policie z Karlových Varů Jaroslav Cerha, internované střežili lokální ozbrojenci, většinou vězni nacistických koncentračních táborů, později příslušníci Sboru národní bezpečnosti. V táboře bylo internováno najednou až 1 200 osob.

Nejpozději do konce června byly na Šumpersku zřízeny tři pracovní tábory pro Němce. První v Sobotíně, který zpočátku fungoval i jako internační, druhý v Hanušovicích, kde existovaly dva oddělené objekty, pro muže a ženy, a třetí přímo v Šumperku, který později fungoval i jako odsunové sběrné středisko. Ten byl zřízen v budově Velkonákupního družstva a v roce 1947 fungoval jako reemigrační středisko pro volyňské Čechy.

Do konce června bylo na bývalé nacistické střelnici Krnčí u Kladna zastřeleno nejméně dvacet Němců, vojáků i civilistů. Většinu poprav nařídil předseda samozvané První vyšetřující komise Antonín Kuna, muž s problematickou protektorátní minulostí. Během poprav nepanovala vojenská kázeň, podle svědků si na popravované Němce mohl vystřelit prakticky kdokoliv a docházelo i k týrání před popravami.

V noci z 30/6 na 1/7 byla skupina 23 Němců z Teplic nad Metují, převážně starých lidí a dětí, které se místní správní komise pokusila za asistence vojáků vyhnat přes Bukovou horu do Polska již 28. června, ale byli polskými ozbrojenci zahnáni zpět, odvedena stejnou cestou na Bukovou horu, kde byli všichni zastřeleni nebo ubiti a poté pohřbeni do tří připravených hrobů. Vražda nebyla zaprotokolována ani hlášena. Věci zavražděných si vojáci rozebrali nebo je spálili na místě. O nejcennější předměty vojáci losovali. Hlavními pachateli byli Miroslav Rýdl a štábní kapitán Václav Svoboda, popravčí četě velel na rozkaz Václava Svobody Jan Horák. Jednou ze zabitých byla Češka Marie Wichtreiová, do které se před okupací Miroslav Rýdl zamiloval, ale která se provdala za sudetského Němce. Dále byli zabiti Anna Streubelová, Margita Lindnerová, Hedvika Kozuchová, Josef Wrabetz, Božena Wrabetzová, Josef Kudernatsch, Anna Kudernatschová, Augustin Tögl, Berta Töglová, Wilhelm Jüptner, Anton Meier, Amalie Meierová, Richard Unger, Marie Ungerová, Karl Süssner, Hedvika Süssnerová, Josef Maul, Anna Maulová, tři malé děti a jeden kojenec.

................