Tomáš Weiss
9.12.2016

Modré Hory a jejich Dobré slohy jsou naprosto EFFORTLESS!

Vydat knihu prý dneska může kdekdo a je to strašně jednoduchý. Ale říct lidem, že vůbec něco vyšlo a že se na to můžou podívat...to už je vážně heavy disciplína, třeba v tomto příšerným knižním maglajzu (teď je třeba před Vánocema a denně vychází klidně 100 novejch knih). Když vyšla kniha textů Modrých Hor věděl jsem, že chci napsat Adamovi Nenadálovi a poprosit ho o pár slov. On je totiž na Modré Hory fanoušek a nahrál s Benem dokonce sedmipalcovej split.

Jeden z nejlepších týmů v dějinách NBA bylo Boston Celtics 2007 – 2008. Jeden z nejlepších – tím myslím, že se na to SUPR koukalo. Každej v tom mančaftu naprosto přesně věděl, co má dělat. A i ty jsi jako fanoušek věděl, že teď oběhne Ray Allen dvě tři clony a práskne tam z rohu trojku. A nebo že je čas, aby to Paul „The Truth“ Pierce dostal na roh šestky nebo na křídlo, kde bude hrát jeden na jednoho, a kde se NIKDY nemýlí (protože on je „The Truth“!). Když bylo potřeba přitáhnout šrouby v obraně, seřval to KG – a do toho všechny zásoboval nádhernejma přihrávkama charismatickej pošuk Rajon Rondo (není náhoda, že Ronďák už pak NIKDY nebyl tak dobrej, než když hrál v tomhle týmu).

Proč tohle píšu v souvislosti s Modrejma horama?

Protože basket v podání Boston Celtics 2007 – 2008 byl naprosto EFFORTLESS. Plynulej, přesnej, vítěznej, zdánlivě bez námahy. A pro fanoušky prostě boží.

Naprosto stejně vnímám rap Modrejch hor – plynulej, přesnej, vítěznejm, zdánlivě bez námahy. A pro fanoušky prostě boží. EFFORTLESS.

Když poslouchám Big Beat, je to jako kdybych si znova pustil to finále z roku 2008, kdy Celtics zdemolovali ty hnusný Lakers. Je to vítězství lásky ke hře – a hra je rap i basketbal. Bene a Lyrik si přihrávají slova a rýmy stejně jako Rajon Rondo a KG, jejich souhra je zdánlivě EFFORTLESS, ale v její podstatě je hluboký porozumění kořenům a pečlivý studium dávnejch průkopníků. My, fanoušci, pak dostáváme extatickej ohňostroj slov a výrazů a obrazů a příběhů a pocitů a vtipů – a nemáme ani čas pomyslet na to, že jazyk je občas obtížnej. V podání Modrejch hor totiž NENÍ. Pro Beneho a Lyrika to je DNA prodloužená do hlasivek a mozků, je to výjimečný naladění jeden na druhýho – a ve výsledku na nás na všechny. Miluju místa, na který mě Modrý hory po celý ty dlouhý roky berou.

Měřítkem „kvality“ textů často bejvá značně mlhavá kategorie „jak text obstojí bez hudby.“ Nahej, bez beatů, bez melodií. Posoudit to můžete sami v knize „Dobré slohy“ – já vám ale už teď můžu dát stejně mlhavej tip: je to skvělý čtení. Pokud jste znalej posluchač (můj případ), objevíte nečekaný tvary příběhu, nový struktury, tiskařskou čerň. A pokud jste knihomol bez znalosti desek, troufám si tvrdit, že se vám otevře jinej svět, v kterým slova a „flow“ vytvářejí svůj vlastní a v podstatě dokonalej systém.

Není náhoda, že Američani neříkají basketbalu basketbal, ale prostě jen „the game“. A Bene s Lyrikem? THEY GOT GAME.