Autor psal eseje o svém psaní, běhání, o tom, jak si kdysi vypůjčil na jazzový klub atd. asi šest let. Protože je to autor spíš tichý a pracující, než takový, který se stále někde prochází médii, je kniha jeho sebraných esejů považována za svého druhu autobiografii.

Jak říká Ewa Novak: "Převážná část jedenácti esejů je věnována - jak již název napovídá - psaní. Murakami nám prozrazuje, jak se ke psaní dostal, jaká je jeho technika, jeho témata, jak je to s volbou postav. Rozepisuje se o tom, pro koho píše a kde jeho romány vznikají. V jednom eseji píše i o svém laxně-negativním vztahu ke škole. Každý z esejů je nesmírně zajímavý, z důvodů, které jsem uvedla – Murakami čtenářům kousíček po kousíčku nechává nahlédnout do svého nitra. Dozvídáme se, jak napsal svůj první román: po nocích v kuchyni na stole. První japonskou verzi, se kterou nebyl spokojený, nejprve přeložil do angličtiny a potom zpátky do japonštiny. Tak vznikl jeho specifický styl. V té době splácel půjčku na jazzový klub, který otevřel v Tokiu. Doma si nemohl dovolit pustit topení a tak se se ženou pro zahřátí obkládali jejich čtyřmi kočkami."

Ke svému spisovatelskému úspěchu je Murakami zdrželivý. "Jeho úspěchy, o kterých mluví velmi zdrženlivě a skromně, nejsou pouze zásluhou „snad talentu“ – jak píše, ale hlavně vytrvalosti a železné disciplíny. Jsme plni obdivu, když čteme, jak každé ráno vstává v pět, šest hodin píše, aby splnil své denní penzum: deset stránek japonských znaků – jedna jich obsahuje 400. Potom uběhne deset kilometrů a jednou ročně běží maraton. Murakami neustále zdůrazňuje, jak důležité je pro spisovatele mít dobrou fyzickou kondici a jeho úspěch mu dává za pravdu."

Česky vyjde v nakladatelství Odeon v překladu Tomáše Jurkoviče na jaře roku 2017.

připraveno podle příspěvku Ewy Novak pro Český rozhlas vysílaného 1.12. 2016

Zobraziť diskusiu (0)