ukázka z Úvodu :

Co se stane, když se lidé rozhodnout navracet k předkřesťanským tradicím ve stále majoritně křesťanské společnosti? Jak křesťanství ovlivňuje proces vznikání nového, bytostně nekřesťansky orientovaného náboženství, kterým je moderní pohanství? To jsou otázky, které stály v pozadí mého bádání. Vycházel jsem z hypotézy, že křesťanství coby dominantní model náboženství bude ovlivňovat podobu nových náboženských hnutí, které od šedesátých let vznikají v euroamerických společnostech. Na počátku svého bádání jsem však nevěděl, jak moc a v čem se může tento vliv projevovat. Předložím argumenty, ze kterých bude jasně vyplývat, že křesťanství určovalo a stále významně určuje, jak chápeme odlišnost předkřesťanských nebo nekřesťanských tradic, které pokládáme za náboženství.

Křesťanská perspektiva, kterou formovali raní církevní otcové, po staletí určovala otázky, problémy a náhledy na náboženství – ať už vlastní, nebo těch druhých. Budu dále obhajovat argument, že tato perspektiva časem nezmizela, ale že naopak dokonce určuje podobu debat v současné vědě. Pro tento náhled mi byl velkou inspirací výzkum indobelgického výzkumníka S. N. Bálagangádhary a jeho týmu. Bálagangádhara se svým týmem zkoumal problematiku výzkumu náboženství s ohledem na pochopení indických tradic a přišel s celou teorií, jak tento fenomén vysvětlit.

Jedna část jeho teorie je tezí o sekularizaci původních křesťanských témat, otázek a problémů. Bálagangádhara ukázal, že křesťanské koncepty se v průběhu dějin evropského myšlení sekularizovaly. Tím myslí, že přešly během osvícenství do nově se rodících věd, kde často pod jinými jmény a termíny určovaly výzkumné otázky a problémy. Jinými slovy, výzkumné problémy rané a moderní vědy byly do velké míry odvozené od starších, náboženských, křesťanských konceptů a problémů. Inspirován jejich výzkumem jsem se soustředil na koncepci pohanství, kterou jsem zkoumal od antiky až po dnešní dobu.

Zároveň jsem podnikl i terénní výzkum mezi moderními pohany v Belgii, Irsku, Slovinsku a České republice, abych zjistil, jak může křesťanství ovlivňovat moderního pohanství. Mým cílem ale nebylo a není nějak diskreditovat moderní pohanství ani jeho stoupence poukazováním na křesťanské vlivy a pozadí tohoto moderního náboženství. Moderní pohané navíc ve spoustě ohledů – například ve vnímání těla, přírody nebo koncepcí vlastních morálních hodnot – vliv křesťanství překročili. Mým cílem je naopak na příkladu moderního pohanství poukázat na proměny moderní religiozity a promyslet vliv křesťanství v našich stále méně křesťanských společnostech. Bádání o pohanství osvětluje důležité body obratu v evropské intelektuální historii. Koncept pohanství vznikl v křesťanské teologii, kde označuje různá nekřesťanská náboženství, tradice, zvyky a náboženská přesvědčení. Pohanství tedy není neutrálním konceptem, ale představuje způsob, kterým křesťané vysvětlovali jinakost druhých.

S tím souvisí i určité zkreslení těch druhých, které si s sebou tento koncept nese. Křesťané totiž považovali pohany za stoupence falešných náboženství, protože sami sebe označovali za následovníky pravého náboženství, jelikož měli uctívat jediného pravého Boha, který stvořil vesmír a lidstvo, kterému ono náboženství dal. V křesťanském pohledu pohané uctívali přírodu, hvězdy, planety, ale i různé bohy a bohyně či své předky. Křesťané též vykreslovali pohany jako modloslužebníky. Tedy jako ty, kteří uctívají kameny, sochy, řeky a vůbec všechno další materiální zpodobení duchovních sil. To ale nebyl ten případ a „pohané“ se těmto křesťanským obviněním bránili a popírali je. Nejlépe se toto neporozumění a zkreslení ukazuje na disputacích antických Římanů a Řeků a raných církevních otců. Studium této disputace osvětluje radikální rozdílnost křesťanství od většiny antických tradic. Jak víme z historie, křesťané ideovou bitvu o podobu duchovnosti v Římské říši vyhráli.

Poté, co křesťanství získalo v Římské říši dominantní postavení jako jediné povolené náboženství, a po konverzi evropských obyvatel na křesťanství, se tematika pohanství z intelektuálních debat na chvíli vytratila. Žádní pohané ve známém světě už totiž nezbyli. Koncept pohanství byl znovu oživen v době vrcholného středověku nejprve vlivem střetů s islámským světem, ještě více však s objevením Ameriky a s cestami do Asie. Evropané se setkali s novými, neevropskými kulturami. Tento střet představoval pro tehdejší evropské vymezení náboženství šok. Společně s rozvojem protestantismu modeloval pozdější osvícenské debaty o náboženství a jeho dějinách. Pohanství přišlo znovu na scénu.

Osvícenské debaty však nebyly tak radikálním úkrokem od náboženství a rozumu, jak se často tvrdí. Naopak byly hluboce ukotvené ve východiscích a předpokladech formulovaných církevními otci. Koncept pohanství hrál roli v evropských politických debatách a společenských otázkách. Například angličtí učenci debatovali nad tím, zda byli keltští druidové vznešenými filozofy uctívajícími pravého Boha, nebo barbarskými knězi obětujícími lidi. Odpověď na tuto otázku totiž tehdy zároveň naznačovala, jakou měli Angličané, Skotové nebo Velšané povahu a charakter. S rozvojem archeologie, antropologie, orientalistiky nebo religionistiky přešel koncept pohanství jako zdánlivě neutrální termín i do vědeckého diskurzu. Namísto o pohanství a modloslužebnictví psali badatelé o „primitivní“ kultuře a náboženství, které srovnávali s rozvinutou západní společností a křesťanským náboženstvím. Během první poloviny 20. století se koncept pohanství pomalu vytrácí i z vědeckých debat a knih. Oživení ale nastává v 80. letech, kdy badatelé v sociálních a humanitních vědách začali reflektovat růst moderního pohanství. Pohanství ve změněné podobě přišlo znovu na scénu. Už se nejednalo o imaginární entitu v evropské literatuře, ale o skutečné náboženství.

Badatelé v pohanských studiích se od počátku tohoto oboru snažili reflektovat moderní pohanství z různých perspektiv od etnografií zaměřených na konkrétní komunity, skupiny či směry až po široké sociologické přístupy. Dodnes bylo publikováno několik desítek knih k tématu a množství odborných článků a studií. Výzkum vlivu křesťanství na moderní pohanství byl však překvapivě reflektován spíše jen okrajově. Jedny z nejzásadnějších prací pojednávajících o vlivu křesťanství na moderní pohanství pochází od britského historika Ronalda Huttona, který se v knihách Čarodějnice, Vítězství měsíce nebo Krev a jmelí zabývá tím, jak křesťanství formovalo některé praktiky v moderním pohanství či jak se původně mimoevropské rituální praktiky (například goetie a evokace démonů) v průběhu času proměňovaly v evropském kontextu.6 Hutton ve svých knihách ukazuje, že moderní pohanství, zejména wicca a druidství, kterými se Hutton primárně zabýval, jsou výslednicemi „kombinace důležitých kulturních proudů, které se v majoritní britské společnosti formovaly nebo do ní byly začleněny v průběhu posledních dvě stě let“.

Britská historička a religionistika Joanne Pearsonová se taktéž zabývala vlivem křesťanství na moderní pohanství v knize Wicca a křesťanské dědictví. 8 Pearsonová se zaměřila na přenosy magických a rituálních praktik, ale i na středověké a novověké narativy spojené s čarodějnictvím. Nikdo z badatelů v rámci pohanských studií se však nezaměřil na hlubší konceptuální dějiny pohanství, které se snažím ukázat já. Konceptuální dějiny pohanství jsou nutně spojené s konceptem náboženství a ucelenější přehledy sepsali, kromě již uváděného Bálagangádhary, například Bret Nongbri nebo Daniel Dubuisson.9 Francouzská badatelka Francis Schmidtová se ve starším článku zabývala konceptuálními dějinami pohanství, ale začíná až osvícenstvím.10 Domnívám se, že výzkum konceptu pohanství – a s tím související proměny důrazů a témat – je důležitý pro komplexní pochopení moderního pohanství, protože člověku umožňuje vidět právě strukturu idejí, na základě kterých lidé v jednadvacátém století jednají. Detailněji se k tématu vlivu křesťanství na moderní pohanství vracím hned v první kapitole.

..............

Pavel Horák