Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

Nekonečný zázrak

Irene Vallejo

Prolog - ukázka

Narodila jsem se v zemi a v době, v nichž sehnat knihy není nic těžkého. U mě doma se najdou všude. V obdobích usilovné práce, kdy jich mám celé tucty vypůjčené z různých knihoven podporujících mé snažení, je obvykle vyrovnávám do hromádek na židlích , nebo dokonce na podlaze. A také je nechávám rozevřené hřbetem vzhůru jako lomenicovou střechu hledající dům, který by přikryla. Aby v nich můj dvouletý syn nezmuchlal stránky, rovnám teď navíc hromádky na hlavovou opěrku pohovky, a když si sednu, abych si odpočala, tlačí mě na krku jejich rohy.

Když porovnám cenu knih s nájemným ve městě, kde žiji, vychází mi, že jsou mé knihy nákladní nájemníci. Myslím si však, že s nimi všemi, od velkých knih s fotografiemi až po ty staré klížené brožované knížky, které se věčně pokoušejí zavřít jako slávky, je byt útulnější. Historie úsilí, cest a útrap s cílem zaplnit regály Alexandrijské Knihovny se může zdát přitažlivá díky své exotičnosti. Jedná se o podivuhodné události a dobrodružství podobné bájeslovným plavbám do Indií, které měly zajistit dodávky koření. Tady a teď představují knihy něco tak běžného, natolik postrádají nimbus technické novinky, že hodně lidí věští jejich zánik.

Čas od času sklesle čtu novinové články předpovídající vymizení knih, které nahradí elektronická zařízení a vytlačí je nezměrné možnosti trávení volného času. Ti největší sýčkové tvrdí, že stojíme na pokraji konce epochy, opravdové apokalypsy, kdy se knihkupectví budou zavírat a knihovny zůstanou liduprázdné. Zřejmě naznačují, že zanedlouho se knihy budou vystavovat ve vitrínách etnologických muzeí nedaleko hrotů prehistorických kopí. S oněmi obrazy vrytými v představivosti putuji pohledem po svých nekonečných řadách knih a vinylových desek a uvažuji, zda onen starý milovaný svět skutečně co nevidět zmizí. Víme to určitě?

Kniha obstála ve zkoušce času, dokázala, že je běžec na dlouhých tratích. Pokaždé, když jsme se probudili ze sna našich revolucí nebo z noční můry lidských pohrom, kniha tam stále byla. Jak říká Umberto Eco, patří do téže kategorie jako lžíce, kladivo, kolo nebo nůžky. Jakmile je někdo vynalezl, nic lepšího se vymyslet nedá. Technika je samozřejmě oslnivá a dostatečně silná, aby svrhla starosvětské monarchie. Nicméně se nám všem stýská po věcech – fotografiích, archivech, starých pracích a vzpomínkách –, které jsme pozbyli vinou rychlosti, s jakou zastarávají, a jejich výtvory náhle začnou být nepoužitelné. Nejdřív se to týkalo písniček na našich kazetách, potom filmů nahraných na VHS. Věnovali jsme duchamorné úsilí sbírání předmětů, jež se technika snaží vytlačit z módy. Když se objevila DVD, řekli nám, že konečně máme navždycky vyřešené problémy s ukládáním toho, co chceme uchovat, zakrátko však zaútočili znovu a svádějí nás novými disky menšího formátu, které samozřejmě vyžadují koupit nové zařízení. Kuriózní je, že si dosud můžeme přečíst rukopis trpělivě opsaný před víc než deseti staletími, nemůžeme si však přehrát video nebo disketu nahrané jen před pár lety, ledaže bychom si v komoře na staré krámy nechali jako muzeum pomíjivosti všechny počítače a přehrávače, které jsme kdy měli.

Nezapomínejme, že kniha je už mnoho staletí náš spojenec ve válce, kterou dějepisné příručky neuvádějí. V boji za zachování cenných výtvorů: slov, která představují pouhý výdech vzduchu; představ, které si vymýšlíme, abychom dodali smysl chaosu a přežili v něm; pravdivých, nepravdivých a vždycky jen prozatímních poznatků, které vyrýváme do tvrdého kamene své nevědomosti. Proto jsem se rozhodla pustit do tohoto bádání.

Na počátku všeho zněly otázky, množství otázek: kdy se objevily knihy? Jaký je tajný příběh snah o jejich rozmnožení, nebo zničení? Co se ztratilo cestou a co se zachovalo? Proč se z některých staly klasikové? Kolik ztrát přivodily zuby času, nehty ohně a jed vody? Které knihy zlobně spálili a které knihy s vášnivým zaujetím opisovali? Byly to tytéž? Toto vyprávění se pokouší pokračovat v dobrodružství oněch lovců knih. Tak či onak bych se chtěla stát jejich společnicí při pátrání po ztracených rukopisech, neznámých příbězích a hlasech, které zanedlouho oněmí. Možná že ony skupiny průzkumníků sestávaly jen z biřiců ve službách králů zachvácených megalomanskou posedlostí. Možná že nechápali závažnost svého úkolu, který jim připadal nesmyslný, a za nocí pod širým nebem, když dohasínaly řeřavé uhlíky táborového ohně, bručeli mezi zuby, že už toho mají po krk, dávat každodenně v sázku život kvůli snu nějakého blázna. Jistě by upřednostnili, kdyby je pověřili nějakým posláním s větší nadějí na povýšení, jako potlačením povstání v Núbijské poušti nebo kontrolou vytížení nákladních člunů na Nilu. Tuším však, že když hledali stopu všech knih, jako kdyby to byly součásti roztroušeného pokladu, nevědomky kladli pilíře našeho světa.

Irene Vallejo

(1979)Jednou mi otec před spaním vyprávěl o Odysseovi a jeho setkání se Sirénami. Tím příběhem to pro mě všechno začalo. Sluncem zalévané Středomoří mě od té doby ještě víc přitahovalo, a tak jsem dostala výstřední nápad studovat klasické jazyky. Nakonec jsem v roce 2007 opravdu získala doktorát na univerzitách v Zaragoze a Florencii. Právě tam jsem několik let žila, navštěvovala jsem knihovny staré stovky let, hýčkala starověké rukopisy a studovala jsem je. Tady začal Nekonečný zázrak, který čtenáři a kritici přijímají tak úžasně vřele.

Nekonečný zázrak

Nekonečný zázrak

Vallejo Irene

Kniha patří do stejné kategorie jako lžíce, kladivo, kolo nebo nůžky. Neumíme si představit život bez tohoto fascinujícího artefaktu, který lidé vynalezli, aby slova mohla volně působit v prostoru a čase, a bez kterého by neexistovala civilizace.

Kúpiť za 20,25 €