Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

No, nic... John Cleese

Ukážka z autobiografie najvýraznejšieho – aspoň čo sa výšky týka – člena legendárnej komediálnej skupiny Monty Python. Fanúšikovia tvorcov nesmrteľných filmov, ako je Život Briana nebo Monty Python a Svätý grál, majú vďaka nej možnosť dozvedieť sa nielen „historky z nakrúcaní“, ale dozvedia sa aj vzácne informácie o Cleesovom detstve v malom meste (v niekoľkých malých mestách, jedno by nestačilo) a dokážu lepšie pochopiť, ako sa z obyčajného zakomplexovaného chlapca stal na Cambridgeskej univerzite génius humoru.

S Grahamem nás vždycky moc bavilo psát skeče, ve kterých převažovala chybná logika, kterou chtěla některá postava za každou cenu opravit, takže jsme vymysleli parodii na populární rozhlasový pořad BBC, kde soutěžily střední školy v obecných znalostech.

John Cleese: Dobrý večer a vítejte u dalšího vydání soutěže Vrcholná forma. Dnes tady máme semifinále a soupeřit mezi sebou budou chlapci ze Základní školy krále Artuše z Podbury a děvčata z Druhé a půlté střední školy svaté Marie Klokanostné. Nuže, přejděme bez dalších okolků k druhému kolu. Davide, jak říkáme masu, které získáváme z prasat?

Marty Feldman: Vepřové?

JC: Správně, správně. Získáváš dva body. Marcio, jak nazýváme slitinu zinku a mědi?

Graham Chapman: Mosaz?

JC: Ne, ne, bohužel. Správná odpověď zní „vepřové“. Malcolme, jak se nazývá hlavní město Austrálie?

Tim Brooke-Taylor: Sydney?

JC: Kdepak, vidím, že tato otázka je nad tvoje síly. Hlavním městem Austrálie je Vepřové. Arture, kdo napsal Příběh dvou měst?

MF: Vepřové?

JC: Správně, získáváš dva body. A teď tady máme otázku pro Stiga. Stigu, kdy objevil kapitán Cook Austrálii?

GC: Vepřové?

JC: Správně, dva body. A poslední otázka tohoto kola bude na tebe, Luste: Dokázal bys citovat první dva verše Grayovy „Elegie psané na hřbitově...“?

TBT: Vepřové!

JC: Výborně. A teď poprosím o výsledky druhého kola Joan Vostrou.

JC: (v paruce) Výsledek druhého kola zní takto: chlapci ze Základní školy krále Artuše z Podbury mají 3 body, a děvčata z Mildenhallského rýžovarného institutu v Lososoustu mají 4 body.

Na kartičkách vidíme remízu 4:4.

JC: Děkuji, Joan, a nyní se posuneme do kola prvního. Urči rozdíl. Davide, jaký je rozdíl mezi monzunem a konzumem?

MF: No, monzun je dlouhá plastová tyč, která se věší z okna v takovém úhlu, aby odháněla ptáky. A konzum je krabice, do které se na velikonoce zavírají knížky.

JC: Ne, za to ti mohu udělit jen půl bodu. Ale stejnou otázku nabízím tobě, Marcio.

TBT: Vepřové?

JC: Kdepak, to jsi jen tak střelil od boku, viď? Tak tedy monzun je vítr a konzum není.

Když už jsme u známých televizních formátů postavených na rozhovorech, napsali jsme scénku pro dva, ve které moderátor na určitá slova reaguje poněkud svérázně.

Moderátor: Dobrý večer. Dnes jsme pro vás připravili téma včelařství a povídat nám o něm přišel sem do studia muž, který chová včely už přes čtyřicet let, pan Reginald Krevetštajn. Dobrý večer, pane Krevetštajne.

Krevetštajn: Dobrý večer.

Moderátor: Povězte mi, co vás vlastně ke včelám přivedlo, pane Krevetštajne?

Krevetštajn: Víte, už jako dítě jsem...

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: Pardon, neměl jsem to zmiňovat?

Moderátor: Kdepak, samozřejmě, že měl. Nevšímejte si mě. Když udělám Pss!, je to jen takový nervový tik, který jsem kdesi pochytil. Když budu chtít, abyste mlčel, udělám „Pšššt!“ Kde jste to skončil?

Krevetštajn: Ach tak. Víte, už coby dítko jsem se chtěl toulat...

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: ...po polích za naším domem, pozorovat včelky, jak si létají z květu na květ...

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: … a, ehm, zaznamenávat si, které květy už navštívily.

Moderátor: Pšššt!

Krevetštajn: Co se stalo?

Moderátor: Moc se omlouvám. Řekl jsem „Pšššt“? Já chtěl říct „Pss“. Pokračujte, prosím, je to všecko kromobyčejně zajímavé.

Krevetštajn: A tak jsem si vypěstoval vztah k těm malým, ehm...

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: ...stvořeníčkům. Ono se přírodě skutečně podařilo vytvořit takový malý mistrovský kousek v podobě života včely.

Moderátor: Kvak! Promiňte, bohužel i toto je takový reflex. Vždycky, když někdo zmíní slovo „život“, zakvákám. Kvak! Vidíte, i když to slovo zmíním já sám. Měl jsem vás na to upozornit. Pokračujte, prosím.

Krevetštajn: Dobrá tedy. Včely se, jak jistě víte, rozdělují do...

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: … několika kategorií...

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: ...Včelí královna a včela dělnice, jejíž život trvá...

Moderátor: Kvak!

Krevetšajn: ...která se dožívá pouhého jednoho roku.

Moderátor: Pss!

Krevetštajn: To na druhou stranu včela dělnice mívá mnohem delší...

Moderátor: Pšššt!

Krevetštajn: Mám přestat mluvit?

Moderátor: Ano, vždyť už jste málem řekl „život“. Kvak!

A tak dále. Tento skeč považuju za jeden z nejlepších, co jsem za svůj život napsal. Kvak! A jestli nesouhlasíte... Pšššt!*

*Na iTunes najdete tuto scénku ve velice povedeném podání Rowana Atkinsona a mě během koncertu pro Amnesty.

Už víte, jak to myslím s tou „logikou“? Mám pro vás ještě jeden skeč, ve kterém mě Marty pomaličku přivádí k šílenství poté, co ke mně přistoupí do starosvětského vlakového kupé.

Marty Feldman: Promiňte, máte tady volno?

(ukáže na sedadlo vedle JC v jinak prázdném a poměrně prostorném voze)

John Cleese: Ano.

MF si odloží kufřík na přihrádku nad hlavou, posadí se, spíš se přilepí na JC a zavrtí se. Pauza.

MF: Promiňte, nevadilo by vám, kdybychom si přesedli?

JC: Cože?

MF: Mohl bych sedět tam?

JC: Inu, proč ne.

JC si stoupne a přesune se na protější sedadlo. MF si posune svůj kufřík na přihrádce a posadí se naproti JC.

MF: Nevadí, když si zapálím?

JC: Ne, vůbec ne.

Pauza.

MF: Kdybych tak měl cigaretu.

JC: Chcete cigaretu?

JC mu nabízí balíček cigaret.

MF: Ach, ach, ach – ne, to asi nejde.

JC: Jen berte, prosím.

MF: Ne, ne, to nemohu, ne.

JC: Vezměte si.

MF: Ne, ne, opravdu.

JC: Tak dobře.

JC si strčí cigarety zpátky do kapsy. Pauza.

MF: Kdybych tak neodmítl tu cigaretu. Co já bych za to dal, kdybych tak neodmítl tu cigaretu, co mi ten hodný pán nabízel, protože...

JC mu opět nabízí balíček.

MF: Jé, děkuju! (jednu si vezme) Mockrát děkuju.

JC vytáhne zapalovač a chce mu připálit, ale zjistí, že MF si strčil cigaretu do kapsy.

JC: Vy nebudete kouřit?

MF: Kdepak. Víte, když ji vykouřím teď, tak mi potom žádná nezbude.

JC: Po čem?

MF: Po tom, až tuhle vykouřím. Jo, kdybych tak měl dvě cigarety, to by byla jiná.

JC: Tak si vezměte ještě jednu.

MF: Děkuji!

JC: Nechte si celou krabičku!

MF chvilku sedí a pak začne potichounku vyprávět.

MF: Žil byl jeden krásný princ a jmenoval se Arthur Alridge. Nastoupil do vlaku a mocný čaroděj mu dal cigarety. Kouzelné cigarety...

JC: O čem to mluvíte?

MF: Vyprávím si takový příběh. Abych neměl dlouhou chvíli...

JC: A mohl byste si ho vyprávět potichu?

MF si teď odříkává příběh pro sebe. My jenom vidíme, jak pohybuje ústy. Pak...

MF: ...šťastně až do smrti. Konec.

Začne se opatrně rozhlížet po vagónu. Po krátké pauze...

MF: Koukám, koukám a vidím... Něco, co začíná na B. Nebo J. B nebo J.

JC: Jak může něco začínat na B nebo J?

MF: Důvody mohou být nejrůznější, já je však nesmím vyzraditi. B nebo J. Brnkačka...

JC: A jak zní správná odpověď?

MF: Ektoplazma.

JC: Ektoplazma?

MF: Pan B. J. Ektoplazma. Pracuje u mě v kanceláři.

JC: A kde bych ho asi tak měl vidět?

MF: Kdekoliv, když si s ním domluvíte schůzku.


No, nic...

John Cleese

Argo 2016

preklad: Alžběta Šáchová

Zobraziť diskusiu (0)

No, nic...

No, nic...

John Cleese

Autobiografie nejvýraznějšího – aspoň pokud se výšky týče – člena legendární komediální skupiny Monty Python. Fanoušci tvůrců nesmrtelných filmů, jako je Život Briana nebo Monty Python a Svatý grál, teď mají možnost dočíst se nejen „historky z natáčení“, ale dozví se i vzácné informace o Cleesově dětství a vyrůstání (mohutném) na malém městě (na několika malých městech, jedno by nestačilo) a dokážou lépe pochopit, jak se z obyčejného zakomplexovaného kluka stal na Cambridgeské univerzitě génius humoru

Kúpiť za 16,29 €

Podobný obsah

Piranesi

Čo číta výkonný riaditeľ OZ Cesta von Pavel Hrica

Piranesi

Zvláštny chlapík menom Piranesi žije sám v alternatívnom svete – nekonečnom labyrinte siení, ktoré sú plné mramorových sôch. V dolných sieňach Dom hraničí s oceánom a hore s oblakmi. Piranesi sa živí rybami a morskými riasami. Vedecky skúma jednu sieň za druhou a robí si o všetkom systematické zápisky. V tomto Dome sa vyskytuje už len iný živý muž „the Other“, s ktorým sa Piranesi stretáva na chvíľu každý utorok. Títo dvaja a pozostatky niekoľkých mŕtvol tvoria celé ľudstvo. Alebo nie? Piranesimu sa začínajú diať divné veci. Mysteriózna fantázia sa mení na detektívne pátranie, v ktorom Piranesi objavuje inú svoju identitu. Clarkovej román si ma pripútaval každou ďalšou kapitolou. Nevedel som ho pustiť z rúk. Popri čítaní vo mne rástli otázky: kým vlastne naozaj sme? Čo vnímame reálne a čo je len skreslenie? Ako ovplyvňuje naše prostredie to, čo si myslíme o sebe a svete?

V tmavej komore

Čo číta grafický dizajnér Ondrej Jób

V tmavej komore

Napoly memoáre, napoly esej, previazané úvahami o identitách – národnej, etnickej aj rodovej. Hlavná postava, autorkin otec, maďarský Žid, prežil hrôzy druhej svetovej vojny v Budapešti a po vojne emigroval do USA, kde si založil rodinu a pôsobil ako úspešný retušér fotografií v New Yorku. Do Maďarska sa vrátil až pred osemdesiatkou ako Stefánia – po tom, ako absolvoval operáciu na zmenu pohlavia. Tento až neuveriteľný príbeh priam núti na zamýšľanie sa nad vlastnou identitou, nad tým, aké hranice majú národy, ako veľmi našu súčasnosť ovplyvňuje naša rodinná aj civilizačná história. Kniha je o to silnejšia, že sa týka nášho geografického regiónu a opisuje našu zdieľanú minulosť. Krátko po dočítaní knihy som mal možnosť bližšie spoznať Budapešť (niekoľkokrát som sa pri potulkách dokonca úplnou náhodou ocitol priamo pred domom, kde prežil detstvo malý István) a musím povedať, že mi otvorila nové perspektívy v nazeraní nielen na Maďarsko, ale aj v nazeraní na Slovensko, jeho miesto v Európe a moje miesto v ňom.

Ženy aj muži, zvieratá

Čo číta kníhkupkyňa Na korze Alexandra Harvanová

Ženy aj muži, zvieratá

Richard Pupala u mňa knihou Ženy aj muži, zvieratá trafil do čierneho. Ako empatická čitateľka som vnímala postavy jeho svojráznych poviedok živo a plasticky. V jednotlivých textoch som vedela odčítať ich minulosť, emocionálnu výbavu a vnútorné rozpoloženie. A to všetko aj napriek tomu, ako píše Mária Ferenčuhová v zdôvodnení, prečo sa táto kniha ocitla v desiatke nominovaných kníh na cenu Anasoft litera 2021, že mi Pupala poskytol iba jeden výrez, obraz, situáciu. Poviedky vystaval výborne situačne aj dialogicky. Z príbehov si tak vnímavý čitateľ môže odniesť naozaj silnú emóciu.