Dne 13. května, pouhé dva dny před očekávaným příjezdem obdivovaného Michaila Gorbačova se stovky studentů rozhodly na náměstí Tchien-an-men držet hladovku. Státní návštěva na Náměstí nebeského klidu byla kvůli tomu zrušena. V Pekingu bylo týden na to vyhlášeno stanné právo. K výpadu bylo připraveno na 250 tisíc vojáků.

Na konci května už na Náměstí nebeského klidu protestovalo na milion lidí, kteří jej neopouštěli, přespávali na něm a dožadovali se změny. Tak početná skupina byla ale bez jasného vedení, studenti se hádali mezi sebou navzájem a neměli žádný plán. Jediné na čem se shodli bylo, že chtějí liberalizující reformy. Zato komunistické politbyro mělo jasno – protesty je třeba potlačit. Pokud možno pokojně, nebude-li to možné – silou.

Na začátku června už demonstranti tušili, že se proti nim něco chystá. Město bylo plné vojenské techniky a armáda okupovala klíčová pekingská prostranství. Studenti na Náměstí nebeského klidu začali stavět barikády. Vláda se mezitím dohodla, že v noci 4. června začne akce a náměstí bude do 6 do rána vyklizeno.

Armádní zásah začal kolem desáté hodiny večer příjezdem části vojenských vozidel (další byly zastaveny po cestě v jiných částech města. Vojáci se nejprve střelbou do vzduchu snažili dav rozehnat. Nepodařilo se. Spustili tedy palbu ostrými náboji do šokovaných demonstrantů.

Ti se ani tak nerozutekli a začali útok opětovat házením kamenů, molotovových koktejlů a skleněných lahví. Následoval masakr, za který zaplatily životem stovky až tisíce lidí. Oficiální čísla nikdy nebyla uveřejněna. Na straně armády bylo údajně 7 obětí. Mezi zastřelenými byli i rodiče mrtvých, kteří přišli ráno po masakru na náměstí hledat své děti.

Zobraziť diskusiu (0)