Kapitola IV.

O Pantagruelově dětství

V knihách starých dějepisců a básníků je zaznamenáno mnoho podivných způsobů, jakými lze přicházet na svět. Všechny je vypočítat by zabralo příliš času; přečtěte si sedmý díl Pliniova Přírodopisu, zajímá-li vás to. Ale nikdy neuslyšíte vyprávět o zrodu tak podivuhodném, jaký byl zrod Pantagruelův. Ani o tom, jak někdo rostl a sílil tak neuvěřitelně rychle. Héraklés byl ve srovnání s ním hotový třasopejr; zabil možná ještě v kolébce dva hady, ale hadi to byli malí a křehcí, ostatně spíš háďata. Pantagruel vykonal věci o mnoho strašlivější. Nebudu tu zmiňovat, jak při snídani vysrkl pokaždé mléko ze čtyř tisíců šesti set krav a že na výrobu rendlíku na vaření kaše bylo zapotřebí všech kotlářů z Anjou, Normandie a Lotrinska; kaši mu předkládali ve velkém žlabu, který je ještě k vidění v Bourges poblíž vévodského paláce; ale mezitím malému Pantagruelovi narostly zuby a kus z něho ukousl.

Jednoho rána, když mu přivedli krávu (jiné kojné neměl, jak praví příběh), vyvlékl ruku z pout, která ho přidržovala v kolébce, popadl krávu pod kolenem a sežral jí dva struky a půl břicha i s játry a ledvinkami; a byl by ji spolykal celou, kdyby tak žalostně nebučela, jako by jí vlci rvali nohy. Přiběhli lidé a krávu odvedli; ale kližku z ruky nepustil a pochutnával si na ní jako na klobáse. Když mu chtěli vzít kost, rázem ji spolkl jako kormorán rybu, načež pravil: „Moc, moc, moc,“ neboť ještě neuměl pádně mluvit; chtěl tím říct, že mu moc chutnalo a že by si dal nášup. Sloužící ho proto svázali silnými lany, jako těmi, které jsou na lodích převážejících sůl z Tainu do Lyonu nebo na korábu La Française, kotvícím v normandském Havru. Ale když za ním jiného dne přišel medvěd a chtěl mu olíznout pysky, které mu chůvy pořádně neutřely, Pantagruel zpřetrhal lana stejně snadno jako Samson houžve, popadl medvěda, roztrhal ho na cucky a chutě sežral.

Tehdy Gargantua z obavy, aby se syn neporanil, nechal ukovat čtyři silné řetězy a obestavět kolébku opěrnými oblouky. Jeden z těch řetězů je dnes v La Rochelle, kde slouží k uzavření přístavu, druhý v Lyonu, třetí v Angers a čtvrtý odnesli ďáblové do pekla, aby spoutali Lucifera, který byl k nesnesení od té doby, co ho schvátila neobyčejně bolestivá kolika, když si k snídani usmažil duši soudního exekutora. Proto můžete věřit Nicolasovi de Lyre, když ve své Postile mluví o Ogovi, králi Bášanů, který byl jako dítě tak silný a statný, že musel být v kolébce spoután řetězy.

Pantagruel se v kolébce nemohl ani rozpřáhnout, a tak zůstal klidný – až do dne, kdy Gargantua pořádal velkou hostinu pro své šlechtice. Služebníci byli na roztrhání, a tak se nikdo nestaral o nebohého Pantagruela, který zůstal sám samotinký jako na pikole. Dobří lidé, ptáte se, co učinil? Nejprve se pokusil zpřetrhat řetězy, ale byly příliš silné. Začal tedy dupat nohama, až prorazil dno kolébky z pětapadesátipalcového dřeva, a jakmile měl nohy venku, povstal a kráčel s kolébkou na zádech jako želva lezoucí po zdi; zdálky vypadal jako koráb o pěti stech tunách stojící na špici. Vstoupil do hodovní síně tak neohroženě, že notně vyděsil přítomné velmože. Maje ruce uvězněné v kolébce, nemohl se natáhnout pro jídlo; s velikou námahou se proto sklonil ke stolu, aby jazykem nabral pár soust. Tu Gargantua pochopil, že ho nechali bez večeře, a na radu přítomných pánů a knížat přikázal, aby ho zbavili řetězů. Ostatně i lékaři byli téhož mínění, neboť dlouhý pobyt v kolébce v dětství, říkají, je nejlepší způsob, jak v dospělosti trpět močovými kameny. Zbaven řetězů, Pantagruel praštil do kolébky, která se rozlétla na více než pět set tisíc kusů, a odpřisáhl, že se do ní nikdy nevrátí; načež usedl za stůl a cpal se velice náramně.

překlad Patrik Ouředník