Tomáš Weiss
20.12.2018
Parabible - neúcta k tradici? A co když je to právě naopak!
Chuť parafrázovat evangelia - tedy dobrou zprávu o narození Spasitele a o jeho pozemském životě a smrti a o nadpozemském smyslu toho všeho – mívá čas od času každá doba. Ty dva tisíce let staré texty prostě vzít a přiblížit současníkům. Parabible Alexandra Fleka je takovým pokusem pro česko-slovenskou realitu začátku 21. století.
Ve svém textu, který Parabibli uvádí, píše mimo jiné Martin C. Putna:
“Neúcta k tradici? Právě naopak! Pokračování v tradici, která je tak stará, jak staré je křesťanství. Ba, ještě starší. První „parabiblí“ byla totiž Septuaginta neboli první překlad hebrejské bible do řečtiny. Už ta přináší obrovské množství posunů, chtěných i nechtěných…A tak to jde dál a dál. Parabiblí jsou první křesťanské katecheze. Prabiblí je středověká biblia pauperum, Bible chudých čili Bible negramotných – těch, kteří neumějí číst a psát a biblické příběhy si prohlížejí namalované na stěnách kostelů…Parabiblí v kostce, totiž v obdélníku, je i univerzální, v tisíci variantách znovu a znovu reprodukovaný svatý obrázek Ježíše, coby modrookého blonďatého hezouna. Parabiblí jsou lidové pašijové hry i Rybova Česká mše vánoční.“
