Totem

Motor morduje cestu, cesta je stříbrná,

táhne se do dálky. Přesto ji ale spolkne.

Má to marné, že prchá.

Za soumraku jsou tady krásná zatopená pole,

rozbřesk zlatí jako vepře sedláky,

rozkejdané v huňatých hazukách

na pozadí bílých smithfieldských věží,

hlavy plné tučných kýt a krve.

Třpyt sekáčků nemá slitování,

řeznická gilotina, která šeptá: "Tak jak, snad tak?"

Na míse potracený zajíc

s dětskou hlavičkou šejdrem, naložený do láku,

stažený z kožky a humanity.

Snězme ho jako Platónovu placentu,

snězme ho jako Krista.

To jsou ti lidé, co byli významní...

Jejich kulaté oči, jejich zuby, jejich grimasy

na klacku, který chřestí a cvaká jako falešný had.

Vyděsí mě kápě kobry....

osamělost jejího oka, oka hor,

do kterého se jako nit věčně navléká obloha?

Svět je horký jako krev a osobní,

říká rozbřesk se svým krvavým ruměncem.

Není žádná konečná stanice, jenom kufry,

z nichž se totéž já rozloží jako odřený

a oblýskaný oblek s kapsami plnými přání,

drobnůstek a lístků, krátkých spojení a sklápěcích zrcátek.

Jsem šílený, volá pavouk a mává nohama, kterých má mnoho.

A je opravdu strašný,

když ho znásobí oči much.

Mouchy bzučí jak zmodralé děti

v sítích nekonečna,

kam je před koncem zapletla

jedna smrt s klacky, kterých má mnoho.

Sylvia Plathová (1932 - 1963)

Její život podstatně ovlivnila smrt jejího otce v roce 1940, s níž se nedokázala po celý život vyrovnat. Na střední škole se v předposledním roce nervově zhroutila a během vysokoškolského studia se pokusila o sebevraždu prášky; tuto zkušenost popsala v autobiografickém románu Pod skleněným zvonem (The Bell Jar, 1963, česky Argo, 1996). Po studiu na Smith College získala Fulbrightovo stipendium na univerzitu v Cambridge, kde se seznámila se svým budoucím mužem, známým anglickým básníkem Tedem Hughesem, za něhož se provdala v roce 1956. V roce 1960 uveřejnila svou první sbírku Kolos (The Collossus), jež byla ještě poněkud konvenční. Z manželství vzešly dvě děti, na podzim roku 1962 ji však manžel opustil. Labilní básnířce nepřidala ani jedna z nekrutějších zim minulého století a 11. února 1963 spáchala sebevraždu.
Během několika měsíců, které uplynuly od rozchodu s Hughesem do jejího skonu, napsala obrovské množství básní, které později vytvořily základ její nejslavnější sbírky Ariel (1965), jež vyšla v roce 1984 v Mladé Frontě v překladu Jan Zábrany; řadu básní z této sbírky zhudebnila v devadesátých letech slovenská skupina Tornádo Lue.

Zobraziť diskusiu (0)