Tyto postoje jsou pro ně přirozené a zaujímají je v mnoha případech po celý život. A i když je vztah vlastně nezdravý, oba partneři v něm pociťují určitý pocit jistoty a bezpečí.

Ross Rosenberg čtenářům ukazuje cestu, jak si uvědomit své citové a mentální potřeby a jak sebrat odvahu a postupovat, aby je naplnili, i když mnohdy může být pohodlnější nechat si určovat život od partnera. Vysvětluje rovněž, že termín „stabilní“ vztah nemusí v žádném případě vždy znamenat zdravý a funkční vztah. A kdo by chtěl strávit celý život ve vztahu, ve kterém se necítí dobře a nejsou naplňovány jeho potřeby?

Ukázka, strana 67:

Spoluzávislosti: už netancuj!

Na „spoluzávislý tanec“ jsou zapotřebí dva lidé: potěšitel/fixátor a příjemce/kontrolor. Tento v podstatě dysfunkční tanec vyžaduje dva zcela opačné, ale jednoznačně vyvážené partnery: spoluzávislého a narcistu. Spoluzávislí, kteří jsou dávající, obětaví a sžíraní potřebami a přáními jiných, nevědí, jak se vyvarovat nebo emočně vyvléct z partnerských vztahů s narcistickými, tedy sobeckými, sebestřednými, kontrolujícími a zraňujícími jedinci. Spoluzávislí obvykle zjistí, že je na „tanečním parketu“ přitahují „taneční partneři“, kteří se k jejich jedinečnému pasivnímu, submisivnímu a svolnému „taneční stylu“ dokonale hodí.

Spoluzávislí jsou pasivními a vstřícnými tanečními partnery a ve „vztahovém tanci“ se přirozeně nechávají vést. Spoluzávislým jejich narcističtí taneční partneři nesmírně imponují. Šarm, smělost, sebedůvěra a dominantní osobnost narcistického tanečního partnera je nepřestávají přitahovat. Když se spoluzávislí a narcisté dají dohromady, v jejich tanci létají jiskry – alespoň na začátku. Po mnoha „písních“ se jejich okouzlující a strhující tanec předvídatelně mění v drama, konflikt a pocity zanedbávání a chycení se do pasti. Přes veškerý chaos a konflikt se ani jeden z očarovaných partnerů neodváží vztah ukončit. Navzdory bouřlivému a konflikty zatíženému charakteru vztahu vydrží oba protichůdní, ale dysfunkční a kompatibilní partneři, tančit až do konce.

Když spoluzávislý a narcista navážou vztah, jejich tanec se odvíjí bezchybně: narcistický partner vede, spoluzávislý ho následuje. Vypadá to, že role jsou pro ně přirozené, neboť je praktikují po celý svůj život: spoluzávislý se instinktivně vzdává vedení a, jelikož se narcista v kontrole a moci vyžívá, jejich tanec je dokonale sladěný. Nikdo nikomu nešlape na špičky. Spoluzávislí typicky dávají svým partnerům mnohem více, než dostávají zpět. Jakožto „štědří“, i když zahořklí taneční partneři, vypadají spoluzávislí, jako by byli k tanečnímu parketu přilepeni a jen čekali na „další píseň“, při které naivně doufají, že narcistický partner konečně porozumí jejich potřebám. Spoluzávislí si pletou opečovávání a obětavost s loajalitou a láskou. I když jsou pyšni na svoji neochvějnou oddanost vůči milované osobě, končí s pocitem nedocenění a zneužití. Spoluzávislí touží být milováni, ale kvůli volbě svého tanečního partnera se jejich sny nenaplní. Se srdcem zlomeným neuskutečněnými sny své neštěstí tiše a hořce polknou.

Spoluzávislí v podstatě uvázli ve vzorci dávání a obětování se bez možnosti od svého partnera cokoliv dostat. Předstírají, že se jim tanec líbí, ale ve skutečnosti skrývají pocity vzteku, hořkosti a smutku za to, že při tanci nezastávají aktivní roli. Jsou přesvědčeni, že nikdy nenajdou tanečního partnera, který by je miloval ne proto, co pro něj dokážou udělat, ale proto, jací jsou. Jejich nízké sebevědomí a pesimismus se projevují ve formě naučené bezmoci, která je udržuje na tanečním parketu s narcistickým partnerem.

Narcistického tanečníka, stejně jako spoluzávislého, přitahuje partner, kterému se líbí: tedy někdo, kdo ho při tanci nechává vést a může se tak díky němu cítit silný, schopný a oceňovaný. Jinými slovy, narcistovi je nejlépe s takovým tanečním partnerem, který bude pasovat k jeho egocentrickému a troufale sobeckému tanečnímu stylu. Narcističtí tanečníci udávají směr tance, neboť si vždy najdou partnery, kteří postrádají sebeúctu, sebedůvěru a mají nízké sebevědomí – tedy spoluzávislé. S takto dokonale kompatibilním partnerem mohou kontrolovat nejen tanec, ale i tanečníka.

Ačkoliv všichni spoluzávislí tanečníci touží po harmonii a rovnováze, sami sebe trvale sabotují volbou partnera, který je na začátku přitahuje, ale nakonec k němu cítí odpor. Když dostanou příležitost tanec s narcistickým partnerem ukončit a pohodlně vyčkat, než se objeví někdo zdravý, obvykle si zvolí v dysfunkčním tanci pokračovat. Neodváží se svého narcistického partnera opustit, protože kvůli nedostatku sebeúcty a respektu sami k sobě mají pocit, že by se neměli lépe. Být sám je pro ně stejné jako být opuštěný a samotu snáší příliš bolestivě. Bez sebeúcty či pocitu vlastní vnitřní síly není spoluzávislý schopen vybrat si partnera, který by mu opětoval to, co dává, a bezpodmínečně ho miloval. Volba narcistického partnera je spojena s nevědomou motivací najít typ osobnosti, který je mu známý – někoho, kdo mu připomíná vlastní bezmoc a možná i traumatické dětství. Bohužel jsou spoluzávislí dětmi rodičů, kteří také bezchybně tančili svůj dysfunkční tanec spoluzávislého a narcisty. Strach z osamocení, potřeba kontrolovat, za každou cenu se připoutat, podvědomě známý pocit role mučedníka, který je bezmezně milující, obětující a trpělivý, je jen prodlouženou rukou touhy po lásce, respektu a péči hodné dítěte. Přestože spoluzávislí sní o tanci s bezpodmínečně milujícím a podporujícím partnerem, svému dysfunkčnímu osudu podlehnou. Dokud se nerozhodnou zahojit svá psychická zranění, která je vrhají do tance s narcistickými partnery, zůstávají předurčeni k udržení stabilního rytmu svého dysfunkčního tance.

Prostřednictvím psychoterapie a možná i ozdravného programu o 12 krocích si může spoluzávislý začít uvědomovat, že sen tančit velký tanec lásky, vzájemnosti a oboustranné důvěrnosti je vskutku možný. Díky terapii a změně životního stylu mohou spoluzávislí stavět (opravovat) svoje pochroumané sebevědomí. Cesta k uzdravení a transformaci jim přinese pocity vlastní vnitřní síly a efektivnosti, jež zhmotní touhu tančit s někým, kdo bude umět sdílet iniciativu, komunikovat o pohybech a vzájemně udržovat rytmus tance lásky. • Jaká je vaše taneční role? • Na základě jakých sil tancujete, přestože už nechcete?

Ross Rosenberg je majitelem Clinical Care Consultants, poradenského centra nacházejícího se na několika místech v oblasti Chicaga, a Self-Love Recovery Institute, společnosti zabývající se svépomocnými školeními a profesním rozvojem. Má za sebou 30 let psychoterapeutické praxe a je považován za mezinárodního odborníka na narcismus, spoluzávislost, traumata a sexuální závislost.

použity materiály nakl. Dauphin

Zobraziť diskusiu (0)