Vznikla bouře ve sklenici vody, která je pochopitelně pro aktéry (až na kritičku Klíčovou) osobně velmi nepříjemná. Nakladatelství Host hájí svojí autorku, že přece fikční literatura vzniká i tak, že vědomě nebo nevědomě zatahuje do svých příběhů okolní svět. Používá lidské a společenské příběhy a přidává k nim svoji schopnost domyslet je, potočit, dostat je adekvátně do slov.

Alena Mornštajnová říká, že z příběhu výtvarnice neopisovala, že si ho přečetla až po Klíčové nálezu – a že jí je osobně těžkého zážitku z dětství líto. Mrzí ji, že ji část české literární veřejnosti postavilo na pranýř.

Alena Mornštajnová

Toy Box vydala k celé věci poměrně podrobné vyjádření (celé TADY). Vyčítá autorce knihy nejen zcizení příběhu, ale také necitlivost vůči obětem sexuálního násilí. Vlastně absolutní nekompetenci o takových náročných věcech psát. Od autorky i nakladatelství očekává návrh nějakého kompenzačního řešení.

Eva Klíčová

Osobní komentář ke kauze:

Jako u každého příběhu je dobrý kontext a souvislosti. Člověk musí trochu znát osoby a obsazení, aby story lépe chápal. Tady nabízím svůj pohled: kritička Eva Klíčová je v českém literární provozu speciál, známá svými společenskými a literárními preferencemi a názory. Občas jakoby si hrála na Jana Rejžka, když byl v plné kritické síle. Ráda si rýpne, ráda je škodolibá a poťouchlá. To ona celou kauzu rozhýbala a je na to pravděpodobně profesně hrdá. Toy Box se podle mě nechala do sporu zbytečně expresivně zatáhnout – a to přestože celá věc je určitě pro ní jako obět násilí intenzivně nepříjemná. Jaké svědomí má Alena Mornštajnová, nevím. Vše nasvědčuje spíš tomu, že příběh Toy Box v Lese v domě použila. Jenže co teď s tím nálezem, který páchne tím víc, čím víc se v něm šlape. Má přijít přiznání a omluva? Má se kniha stáhnout z prodeje (prodalo se jí už určitě několik desítek tisíc)? Možná má Eva Klíčová nějakou radu...

Zobraziť diskusiu (0)