Tomáš Weiss
27.3.2023
Prý poslední sbírka Garyho Snydera
Gary Snyder (1930) je buddhista a už dnes klasik moderní americké poezie. Všechny bytosti – hory a řeky, skály, stromy, zvířata, ptáci, ryby i lidé – jsou pro něj jen křehké jednotlivosti, jež se zjevují v tomto okamžiku a vydávají se na dlouhou proměnlivou cestu, která se zdá začínat před zrozením a pokračuje i dlouho po smrti. I my sami, jakkoliv přítomní v tomto okamžiku, se staneme „dávnem“. Sbírka Tento okamžik je z velké části vírem pocitů a vzpomínek, básně se ohlížejí do blízké či hodně vzdálené minulosti, jsou o ztrátách a o samotě, o pomíjivosti.
Její síla spočívá v tom, že jsem ji nechal být nedokonalou. [Smích.] Tomuhle se učím. Japonci říkají: Nedokonalé je nejlepší. To je jedno z jejich rčení o estetice. Rozhodl jsem se, že ji nebudu nijak sešněrovávat, a to důsledně. Jsou tam věci, o kterých nevím, co si o nich mám myslet. Ale lidem se to líbí; to vidím.
Gary Snyder, z rozhovoru v roce 2020
Ukázky:
JAK POZNÁVAT PTÁKY
Na jakém místě jsi
Jaké je roční období
Jak a kde se pohybují, na louce, v křoví, v lese,
na skalách, v rákosí, bývají
sami nebo v hejnu či ve skupinkách?
Velikost, rychlost, druhy letu
Zvláštnosti. Kmitání ocasem, třepotání křídly,
poskakování –
Vidíš, co jedí?
Co jejich hlas a zpěv?
A konečně, podaří-li se, uvidíš jejich zbarvení,
detaily opeření – čáry, tečky, proužky,
které ti řeknou, co potřebuješ ke zjištění jména,
ale
to už toho ptáka dávno znáš.
TAHAČ S KLÁDAMI NA OSMDESÁTCE
Mířím na západ po osmdesátce,
poslední svah před údolím
předjíždím tahač s kládami
cedrových pazeravů s tou vláknitou kůrou.
Mysl upřená na jízdní pruhy přede mnou
se zatoulává zpátky do hor.
Po levé straně za řeku
směrem k Forrest Hill
nebo dál zpátky k Duncanovu kaňonu,
nebo na jih k Sailor Meadow –
temné hvozdy se míhají myslí.
Vidím stinný kaňon, klikatou rokli
pod starou borovicí a jedlí a
tam: čerstvé pařezy po skácených zeravech.
Někdo s motorovkou si tam dává
po obědě šlofíka
