Na otázku, zda bylo turné úspěšné, Dylan na kameru odpovídá: "Z hlediska zisku ne. Ale bylo to dobrodružství, a tak to úspěch byl." Že to radostné tvoření z chaosu bylo dobré a pevnou součást toho všeho představovalo "družství", se Scorseseho filmem vine jak červená nit.

Zda měli Dylan a jeho parta další, vyšší ambice, film také nastiňuje (rozhodně sem patří osvobození "Hurikána" Cartera z vězení), ale otázku úspěšnosti mise nechává otevřenou (ano, Hurikána později pustili, ale byl opravdu nevinný?).

Film Renaldo a Clara propadl, manželství se Sárou skončilo roku 1977 rozvodem, svatý Grál nalezen nebyl, vědomí Ameriky se nezměnilo a koncept pouti veselých muzikantů se už nikdy nezopakoval. (....)

Když ale Dylan ke konci řekne "nezůstalo z toho ani ň, jen popel", film jej i skrze mytické slupky usvědčuje z nepravdy. Intenzivní, nekompromisní i éterickou hudbou prostupuje radost z lidské komunikace, společného tvoření a snad i momentální nesmrtelnosti. Mýtus nekončí. Ale hudba jako transformační událost je jeho základem napořád.

z textu Michala Plzáka, který o filmu napsal pro Aktualne.cz

celý článek ZDE

Zobraziť diskusiu (0)