Romský pohled na devadesátky chyběl...
„Když si to člověk znovu prožije, tak to nic příjemného není. Hlavně, když máte pocit, že se toho za těch 20 nebo 30 let moc nezměnilo. Někam jsme se určitě posunuli, ale ne všude,“ popisuje novinář Patrik Banga návrat do těžších momentů svého dětství, na které vzpomíná v nové knize Skutečná cesta ven. Víc v pořadu ČRo Wave.
„Nemohl jsem poslat do prdele ani revizora, který mi začal nadávat do černých hub ve chvíli, kdy zjistil, že k jeho smůle mám jízdenku. Nemohl jsem si dovolit vůbec nic, protože mě kdykoliv mohl kdokoliv udat nebo napadnout a Rom v té době neměl šanci se ubránit.“ Právě v tom mimochodem vidí příčiny exodu mnoha Romů do Kanady v devadesátých letech. Nekritický není ani ke své komunitě, občas se vyjadřuje celkem bez servítků: „Určitě bylo mnoho těch, kteří utíkali jen kvůli tomu, že byli líní jak prasata a mysleli si, že jedou do ráje, kde lítají pečení holubi přímo do huby.“ Trvá ovšem na tom, že většina Romů z Česka utíkala hlavně proto, že měli strach. A podle něj zcela opodstatněný. Sám ale do exilu neodešel: kniha končí jeho misí na Balkán, kam pomáhal přepravit humanitární pomoc pro uprchlické Romy.
Jan Lukavec, iLiteratura.cz