Kňourej

Zdar synovče, gratuluji k tvému novému klientovi. Dle popisu to vypadá, žes měl protekci: vzdělání standardní, práce kancelářská, rozvedený, znovu-ženatý, děti, 1x týdně nohejbal, nedůvěřivý, přiměřeně skeptický, mírně cynický, hypotéka, manipulativní matka… To bude hračka. Nech ho být, nedráždit, netřepat, než se naděješ, máme ho doma. Že je to nuda?

Nenech se mýlit, nuda je na naší straně. Stejně tak vůbec nevadí, že tvůj klient žije ve svobodné části světa v relativním klidu a pohodě, materiálně zabezpečen. Synku, tak zaprvé, jsou to statisticky vůbec ty nejlepší podmínky, co jsme kdy měli, a zadruhé, velmi rychle se můžou změnit. Například ta jejich svoboda. Myslí si, že je samozřejmá, neváží si jí, nestarají se o ni. Ale sáhni jim na ni a mordují se, naříkají, obětují, hymny skládají. A pak zase stačí pár let all-inclusive a všechno zapomenou, znovu se i k vůdcům lísají. Neumějí žít ani s ní, ani bez ní.

Co se týče tvého klienta, z vnějšími podmínkami toho mnoho nenaděláš, ale mohl bys zapracovat alespoň na „taktice srovnávání“. Nauč ho srovnávat se, ale pozor – srovnávat se správným směrem. Nechceš slyšet, jak si říká „chudinky bangladéšské děti, mám se dobře“, ty chceš slyšet „chudinka já, mohl bych se mít lépe“. Je jedno, jak se má ve skutečnosti. Nikdo se nemá tak dobře, aby se nemohl stát ukřivděným, věčně nespokojeným a zahořklým kňouralem. Ach, to lahodí uchu. Řeknu to ještě jednou: věčně ukňouraný, ukřivděný, nespokojený, zahořklý. Toť definice pekla.

Tvůj strejda Zmar

Deprivuj

Zdar synovče, ty jsi vážně osel! Naivní osel. Co to píšeš? Že prý Akademie věd! No a co, že tvůj klient natrefil na youtube skeptika z Akademie věd? Ty si snad myslíš, že ho udržíš daleko od Nepřítele pomocí věd? Pomocí racionální argumentace? Pomocí faktů? Mladíku, to je dávno pryč, tuhle bitvu jsme vyhráli. Lidé nefungují tak, že by si nejprve nastudovali fakta a pak si vytvořili názor. Naopak, nejprve mají názor a k němu si hledají fakta. Jak to vím? Příteli, já už něco zažil – kauza Sokrates, Pilát, Giordano Bruno… Teď dělám na jednom prezidentovi.

Jestli uspěju, čeká mě povýšení a Řád za zásluhy o kognitivní exitus století. Ale zpátky k tvému klientovi, pokračuj v mých šlépějích pozvolné mozkové deprivace. Už teď se mu od dětství honí v roztěkané hlavě nespočet alternativních názorů, narativů, pravd a životních filosofií, které se překrásně vzájemně vylučují. Netřeba ho přesvědčovat o jakékoli konkrétní pravdě, dávno je přesvědčen, že žádná není. A i kdyby byla, nedá se poznat. Posiluj v něm tuto jistotu a také pocit nadřazenosti, že na to přišel. Hlavně ať si myslí, že na to přišel sám. A především nedopusť, zapřísahám tě, nikdy nedopusť, aby si položil otázku, zda je pravda, že žádná pravda není.

Strejda Zmar