Začnu domácí prekérkou: pěkně se mi tady na levoboku mého křesla vrší nepřečtené knihy. Nevím, jestli nebude léto moc krátké na takovou hromadu. Jak na to půjdu? Pro začátek by možná stačilo přestat si aspoň nosit z městské knihovny knihy typu Zdeněk Kratochvíl - Filosofie mezi mýtem a vědou, protože duše by sice chtěla, ale cosi na mém povrchu říká, že na to mám rovnou zapomenout.

.......

Krédo, prý definitivně poslední kniha Fedora Gála, jsou aforismy. Mezi všemi těmi moudry, které u Fedora nejsou jen hezky zapsanou teorií, jsem se nejvíc našel v tomto podobenství o věčném koloběhu světa: Po pivě potřebuji cestou domů na záchod. Není-li poblízku, zajdu do další hospody a abych se nestyděl, že jen kvůli hajzlu, dám si pivo.

.......

Sisa Fehér je můj současný hlas slovenštiny. Od prvního setkání na jejím živém koncertě jsem si ji okamžitě zařadil mezi moje slovenské literárně-hudební anděly. Její nová deska Bardo na tom nic nemění, právě naopak. Pánbůh ví, jak nemá rád všechny ty zpívané lidovky a folklóry. Po Zuzaně Homolové a Dagmar Voňkové je tohle zase jeden z hlasů a přístupů, kdy i takové oné poslouchám. Ano, je tam chvílemi i Ursiny, ale Fehér ať s kytaristou Miklášem, nebo s Fehero Roscher nebo s Jenem Hovorkou - svoboda a krása se vznáší kolem jejího hlasu a z batohu ji čouhá skateboard.

........

Ivana Gibová má knížku v češtině. Mirek Zelinský přeložil Barboru, bucha a katarzii. Čeština dobrá, ale co taková Piata loď místní Moniky K. nejnověji už také v hindu a ve francouzštině? ¨

........

Byl jsem na divadelní hře Petry Hůlové Strážci občanského dobra 2. Výborný provětrávač zatuchlých společenských klišé. Napříč sociálním spektrem. Naivní venkovan i naivní městský liberál dostanou co proto.

Ukázka:

Michal: Přišels pozdě, tati, babička nám to už předvedla-

Standa: Co vám tu říkala, si myslím dobře dokážu představit.. Můj otec si na rozdíl od toho vašeho nenechal soudruhy nic nakukat!

Marie: Jak trpěl, viď? Křivdy, to je tvoje.Třicet let ty samé historky…“Zatímco jsem telefonicky hovořil s listem The Times, na dveře mého bytu bušila Stb.“…

Milada: Marie!

Marie: A co byla ta jeho velká pravda? Co se s ní stalo? Pořád o tom, jak ho přišli domů sebrat. Myslí si, že měl kvůli domovním prohlídkám patent na pravdu?-

Standa: A běž do hajzlu…

Michal: Kde je vlastně? Babí…. (Marie i Milada zbystří)

Milada: Tak snad zas nebloudí po sklepě…

Standa: Těmi výlety do sklepa vás citově vydírá…. (Marie ji odchází hledat)

Michal: Tati ty furt nosíš tohle? To už je trochu passé, ne? (Standa má na klopě placku z Schwarzenbergovy volební kampaně.) Hele, mami, tohle jsi taky furt nosila

Milada: No jo, to byly časy … (stále ji vrtá hlavou, kam šla babička)

Michal: Model “bez číra”. Anebo ho má seškrábaný…Kdo to vymyslel takovou blbost?

Milada (její pozornost přenesena ze ztracené matky na půtku Standy a Michala): Hele Michale, brzdi! Tvůj táta patřil k nejužšímu kruhu kolem knížete.

Standa (zasněně): Někoho jsi potkal a usmáli jste se na sebe jen proto, že jste tu placku měli oba…No nic, měl bych pomalu jít, aby mi neujel vlak. (Standa odchází)

Michal: A takže sis pořád to auto nekoupil? (Standy se tento snad dobře míněný šťouchanec na odchodu dotkne)

Milada (na odchodu): Táta je umělec, Míšo, na jeho výstavy koncem devadesátých let-

Michal: Chodili úplně všichni, já vím, mami…
(Milada pokrčí rameny, odchází hledat Matku)

......

Víte, kdo první seřadil v knihovně autory podle abecedy? Koho to vůbec napadlo, že by to asi bylo nejlepší řešení jinak nezvladatelného chaosu mezi tisky? Byl to, poslušně hlásím, ve druhé polovině 3. století před Kristem Zénodotos, intelektuál, placený egyptským faraónem Ptolemaiem II. Ten po svém otci pokračoval v dostavění a v naplnění Alexandrijské knihovny. Mezi tisíci a tisíci svitků a papyrů vládnul ale strašný nepořádek a v knihovně se nedalo nic najít. Takže vzpomeňte na Zénodota, až budete někde v knihkupectví nebo v knihovně. Ale klidně zapomeňte na knihu, ze které jsem čerpal. Jmenuje se Noc, kdy Frankenstein četl Quijota, je plná zajímavých příběhů knih a spisovatelů, jenže je buď příšerně blbě napsaná nebo strašidelně přeložená. Každopádně - číst se to skoro nedá.

......

Tak, jako se po zvolení Trumpa začaly hojně prodávat knihy jako Příběh služebnice nebo 1984, v CZ se poslední dobou rozmáhá mezi lidmi epidemie čtení Dobrého vojáka Švejka. Protože, poslušně hlásím, jak se tak dívám na českou politiku, tak platí, že někdo z nás dvou je pěkně vychcanej - a já to nejsem.

......

Zpátky k té mojí hvězdokoupě nepřečtených knih. Jsou to namátkou a jmenovitě: Jana Rečková: Misteri, Josef Kuře: Co je eutanazie?, Bob Shaw: Jiné dny, jiné oči, ed.:Jan Zábrana - básník, překladatel, čtenář, Laird Barron: Okultace, Colson Whitehead - Podzemní železnice, Andrej Bán: Slon na Zemplíne, Saša Uhlová: Hrdinoví kapitalistické práce, de la Grange: Gustav Mahler, Stefan Zweig: Svědomí proti násilí. Možná bude nejlepší, začít tou eutanázií.

......

A závěrem: poslal mi můj potomek, čerstvý maturant, toto:http://jetencurakjesteprezidentem.cz/. Prý se mi to bude líbit. Oceňuju, ale s konkrétním stavem spokojený nejsem. Rudé trenky dál na slunci hoří, jako rozkvetlý vlčí mák....

Zobraziť diskusiu (0)