Nevim jak u vás, ale můj poznatek letošního léta je epochal: ve vedru se blbě čte. Ráno se člověk snaží dělat nějaké tělesné aktivity, pak až do večera plave na vlnách ztráty vědomí, fata morgany a halucinace, aby se k večeru, totálně unaven sluncem, oddával pitnému režimu a nemírnému klábosení. Zkrátka a dobře: do sauny si knihu bere jen magor. Malátný, vysoce temperovaný čtenář totiž není to, co si autor přeje, aby s ním šlo jeho textem stránku za stránkou.

.......

Ale přece jen se skrz tropy daly nějaké texty protlačit: Barnesova raná kniha Než potkala mě je tak přiléhavou studií žárlivosti, že znát tu knihu v roce jejího originálního vyjití - 1984 - mohl jsem si v životě ušetřit spoustu trapných zážitků. Je to opravdu zlé, když se z hloubky naší přirozenosti nechá vyrašit ten majetnický vztah k jinému člověku. Může to být životu nebezpečné, i když je to zpočátku třeba směšné. Žárlit na minulost svého partnera - to už je ale opravdu napováženou. To už je pak místo lásky lepší nechat si manželství domluvit rovnou rodiči.

.......

V lidožroutově zahradě je nymfomanická prvotina francouzské spisovatelky marockého původu Leily Slimani. Žena, milující svého manžela a syna, je závislá na náhodném, nárazovém sexu, který vyhledává se stejnou náruživostí a beznadějí jako narkoman dealera nebo piják svítící láhve na baru. Stává se nebezpečnou svému okolí i sama sobě. Muž, kterého si vyhlédne, nemá šanci. Nymfománie jako chlapožroutství. Jako hledání smyslu v něčem, co nedokáže žízeň uhasit. Vlastně: nejsou si někdy v životě nymfománie a žárlivost nablízku?

.......

A ještě: Podzemní železnice, Colson Whitehead, Pulitzerova cena 2017. První polovina 19. století, USA, otroctví a rasismus v plném rozpuku. Ještě nikdy v životě jsem si tak naplno neuvědomil tu strašnou hrůzu, na které je částečně založená americká prosperita, ještě nikdy mi nedošlo, jaká šílenství zažili Afričané, nasilně transportovaní ze svého kontinentu do Ameriky, kde ze z lidských bytostí proměnily v rýče a motyky, v majetek, který se kupuje a prodává, bičuje a všemožně jinak týrá. Křesťané zatím, stejně jako dříve původním americkým obyvatelům, nepřiznali černochům status lidských bytostí - a podle toho s nimi zacházeli. Podzemní železnice je ilegální možnost, jak se pokusit z těch nejhůř rasistických států prchnout někam, kde už je aspoň trochu líp, i když...Otřesné čtení o historii, kde pramení dodnes některé postoje a frustrace obyvatel USA.

.......

Třikrát o obživlých obrázcích: pro povzbuzení jsem si pustil po x-té svůj oblíbeňák Tohle je náš svět (Captain Fantastic) kvůli jeho humanistickému idealismu. Pak jsem byl upozorněn na film Lucky. Harry Dean Stanton (ano, třeba Paříž, Texas) tady těsně před svoji smrtí hraje staříka, který se snaží se svojí smrtelností nějak vyrovnat a dělá to s jistým zen buddhistickým nadhledem, plným lidskosti, realismu a autistických návyků, které drží jeho život pohromadě. Čelit nicotě s úsměvem! Díky Lucky! A pak si člověk v televizi pustí Nesnesitelnou lehkost bytí (filmové zpracování jsem ještě neviděl). Ó hrůzo, že je to až takové béčko jsem nechtěl uvěřit až do konce. Až na pár erotických scén je v tomhle filmu až obdivuhodně všechno špatně. Co když někdo ze Západu vnímal srpnovou okupaci 1968 jen skrze tohle?

.......

Informuji, že český knižní prostor se rozhodl pro ostrý podzimní start: během tří neděl za sebou tři celostátní knižní akce: Svět knihy Plzeň (21 -22. září), Tabook (28. - 30. září) a Podzimní knižní trh v Havlíčkově Brodě (5. - 6. října). A pak ještě Festival spisovatelů Praha 2018 od 3. do 8. října (jedním z hostů Colson Whitehead) a Velký knižní čtvrtek 18. října. A tím lze považovat český knižní podzim za zahájený!

........

Léto a výlet. Přálo mi štěstí a mohl jsem pobýt v Lipnici nad Sázavou, posledním místě pobytu Jaroslava Haška. Viděl jsem domek pod zámkem, kde bydlel. Jak se píše: "25. srpna 1921 Hašek odjel s malířem Jaroslavem Panuškou a s manželkou Šurou do Lipnice nad Sázavou. V této době už byl vážně nemocný a nebezpečně obézní. V Lipnici začal psát své vrcholné dílo, Švejka. Nakonec se dostal do stavu, že nemohl psát, přesto dále diktoval kapitoly Švejka ve své ložnici. 3. ledna 1923 zemřel ochrnutím srdce." Ano, i hrob jsem navštívil a viděl pitomý pomník u hřbitova. A koupal se v nedalekém lomu. A dal si v haškovské restauraci U České koruny nejlepší buřtguláš svého života. A pak si na jídeláku přečetl, že "o kuchyně se pro Vás vzorně stará pravnuk Martin Hašek a kolektiv."

........

A na konec se vracíme k tématu žárlivosti, nymfománie a partnerských vztahů. Ale myslím, že tohle video je bohužel populární i mezi politiky:

Zobraziť diskusiu (0)