Pražský knižní veletrh má za sebou 30. ročník. A já byl na všech – tak už jsem velkej. A je evidentní, že už druhým, třetí rokem je tahle akce v dobré kondici. Kombinace veletrhu s festivalem maximálně prospěla. Celé to nějak přirozeně a logicky žije. Návštěvnost 60 tisíc lidí je asi strop – a asi tak plus minus odpovídá počtu lidí, které v CZ čtení nějak víc zajímá. Rád se setkávám se starou knihkupeckou gardou. S tzv. první knihkupeckou a nakladatelskou generací po roce 1989. Stárne, přirozeně také umírá a většinou nemá nikoho, komu by svoji „nula od nuly pošla“ živnost předala. Staří frontoví bojovníci tak posedávají kolem piva a snaží se ve své branži přece jen najít něco nového a vzrušujícího. Naštěstí se pořád něco děje.

………………..

I naneštěstí. Žijeme v době, kdy neloupí Rumcajsové v lese s bambitkou na žaludy, ale kyber-útočníci s hackerským vybavením. V době trvání Pražského knižního veletrhu se rozhodli napadnout útokem knižní distribuci Kosmas. Za obnovu digi provozu požadovali výkupné. Když Kosmas nezaplatil, nechali mu rozbitý a pomlácený systém a odtáhli dál. Kosmas je od doby svého vzniku partnerem Artfora a většinu českých knih jsme vždycky měli odtud. Samozřejmě, že přejeme Kosmasu rychlé zotavení z útoku a vám, kteří čekáte na některé české knihy, se omlouváme. Jakmile to bude možné, všechno se zase rozjede tak, jak jste od nás zvyklí.

………………..

Prof. Tomáš Halík je česko-slovenská křesťanská autorita. Alespoň u liberálnější části věřících. O to zajímavější bylo jeho vyznání při setkání nad knihou Když Bůh nikomu nechybí. Autor mu prý některé jeho letité představy a názory o dialogu s nevěřícími a hledajícími rozbil. Krize náboženství je totiž daleko hlubší fenomén, než si pan profesor uvědomoval. Jeho názor, že je to především chování církve, které je vinno tím, jak je náboženství lidmi vnímáno, prý sice platí, ale náboženství je čím dál méně hledáno. A je jedno, jak vzdělaně a terapeuticky jsou na Západě lidé oslovováni. Data jsou nemilosrdná – věřících je v Evropě méně a méně. A tak nejpočetnější skupinou dnes v Evropě nejsou ateisté, ale apateisté – rozuměj, ti, které tyhle otázky a problémy vůbec nezajímají. Asi budeme muset stačit ono: „ Tam kde jsou dva nebo tři v mém jménu…“

………………

Možná mají někteří z vás za sebou setkání s českým literárním objevem roku 2024 Miroslavem Hlaučem. Jeho debut Letnice se stal bestsellerem a získal hlavní cenu Litera – Kniha roku (plus ještě i cenu za debut roku). Osmapadesátiletý autor, narozený v obci Bobrovec, okres Liptovský Mikuláš, byl schopný napsat knihu roku v nemateřském jazyce. Klobouk dolu poprvé. Při setkání se čtenáři je to milý společník a dobrý vypravěč. Je příjemné slyšet zralého debutanta, jak nechce měnit svět, není ani zakřiknutý, ani mistr světa, jen si prostě při svojí práci farmaceutického manažera napsal knihu. Klobouk dolů podruhé. A má upřímnou radost, že zažívá úspěch – a netají se tím. Kniha mu vyjde v překladech do němčiny, chorvatštiny, maďarštiny, arabštiny a také – do slovenštiny. A tady potřetí klobouk dolů – nechce si ji překládat sám, protože, jak říká: „Kdybych to psal slovensky, byla by to určitě dost jiná kniha.“ Hezké jsou také historky z doby, kdy Miroslav Hlaučo studoval na Slovensku a vedle farmacie se zajímal o poezii. Tak se stalo, že mu jednou předával cenu taky Miroslav, ale Válek, tehdejší komunistický ministr kultury. Když se za pár dnů potkali na bratislavské ulici, Válek se zastavil a řekl, že se přece znají. Hlaučo řekl, kde se viděli, a Válek ho pozval do Michalské na víno. Tam prý říkal Hlaučovi o sobě a o tom, co si myslí, takové věci, že se tehdy mladík, nestačil divit. A ještě setkání s osamelým bežcom Ivanem Laučíkem. Hlaučo se osmělil a nosil mu svoje poetické pokusy. Jednou mu prý Laučík řekl: „Poezie je stín, který vrhá člověk do světa. Lidé se musí mít na pozoru před lidmi, kteří nevrhají stín.“

……………

A konečně hudební okénko. Je tak trochu čtenářské a nese se v duchu churchillovského absolutely no sports:

Zobraziť diskusiu (0)