Předmluva k českému brožovanému vydání

Od začátku roku 2021, kdy jsme poslali Spin diktátory do tiskárny, došlo k několika dramatickým událostem, které změnily globální politiku. Toho léta se americká vojska stáhla z Afghánistánu a zemi ovládl Tálibán. Veškerá naděje, že se toto hnutí během let v ilegalitě stalo umírněnější, se rychle rozplynula. Když v Číně zmutoval virus způsobující onemocnění covid-19, prezident Si Ťin­‑pching zavřel miliony obyvatel měst na několik měsíců do jejich bytů. Přestože jeho nařízení bylo vedeno zdravotními ohledy, všichni obyvatelé Šanghaje, kteří byli v pokušení vyjádřit nesouhlas, zakusili, jaké je to být v domácím vězení. V Hongkongu se počet politických vězňů od poloviny roku 2021 zdvojnásobil. Hladký přechod Kazachstánu od jednoho autokrata k druhému dočasně narušila násilná vzpoura. A nejstrašnější je, že ruský prezident Vladimir Putin poslal na Ukrajinu svou bezohlednou armádu. Vůdce, který kdysi vynikal jemnými metodami vládnutí, nyní jako by byl odhodlán vymazat sousední zemi z mapy.

Tváří v tvář těmto znepokojivým zprávám je zcela na místě položit si otázku, zda nebylo před rokem a půl předčasné tvrdit, že diktatury se díky modernizaci svých ekonomik přeorientovávají ze strachu na spin. Naznačují nedávné události obrat? Možná se mýlíme, ale to si nemyslíme. Navzdory několika případům, kdy autoritářský režim opět sahá po klasických metodách přímého zastrašování obyvatelstva, se stále domníváme, že nejrůznější varianty sofistikované manipulace veřejným míněním jsou pro dnešní a zítřejší diktátory základním nástrojem moci — a nejnovější události jsou v souladu s naší hypotézou o tom, jak se spin diktátoři se svými inovativními metodami dostávají k moci (a občas o ni přijdou) po celém světě.

Současné události ukazují, jak důležité je, aby Západ bojoval proti spin diktátorům s mnohem větším úsilím. Spin zdaleka není na ústupu. Kazašský prezident Tokajev se po násilném potlačení povstání v lednu 2021 rychle vrátil k metodě sofistikované manipulace a zasadil se o „demokratickou“ ústavní reformu, která — což je ještě významnější — oslabila vliv jeho předchůdce. Vývoj v Číně globální rovnováhu nemění, protože Čína nikdy diktaturou spinu nebyla. Prezident Si od počátku používá informační nástroje nikoli k nahrazení teroru, ale k jeho přesnějšímu zacílení. Vzhledem k tomu, že většina Číny, mimo velká města, zůstává chudá, jsou náklady na tvrdou represi stále zvládnutelné. Ani Afghánistán — s negramotností přesahující šedesát procent — nebyl nikdy vhodným adeptem na moderní metody tyranie.

Ale Rusko bylo. Putin dokonce tento model jako jeden z prvních úspěšně použil. Zmanipulované volby, kooptovaná média a nenápadná marginalizace oponentů nastavily standard pro ostatní diktátory. Přesto koncem druhé dekády začal pomalu obracet a v roce 2021 se již dostal na hranici diktatury strachu. Od té doby obrat dokonal. Když jeho tanky vtrhly na Ukrajinu, ruské bezpečnostní služby zahájily válku doma, zavřely několik zbývajících svobodných médií, zablokovaly Facebook, Twitter a další sociální sítě a každému, kdo kritizuje „speciální vojenskou operaci“, hrozí patnácti lety nucených prací. Proč k tak radikální změně došlo?

Odpověď předjímáme už v naší knize. V 8. kapitole se zabýváme dilematem, kterému čelí diktátoři, jako je Putin, když se snaží ovládat společnost, která se neustále vyvíjí. Takovéto vůdce pohání od násilí k manipulaci především spojený vliv modernizace a globalizace. Tento „modernizační koktejl“ více nahrává metodám spinu než metodám strachu — ale časem zároveň udržení spin diktatury ztěžuje.

To je příběh Ruska. V uplynulých patnácti letech došlo k prudkému nárůstu počtu vysokoškoláků, rychlému rozšíření širokopásmového internetu a sociálních sítí a poklesu důvěry ve zpravodajství státní televize. Videa o korupci zveřejněná opozičním vůdcem Alexejem Navalným na YouTube získala desítky, některá až stovky milionů zhlédnutí a vyvolala vlny protestů v roce 2017 i dále. Mezi obyvatelstvem rostla touha po svobodě slova, přístupu k informacím a možnosti pokojně demonstrovat a Putinův rating klesl z 82 % v dubnu 2018 na 59 % v květnu 2020. Dokonce i pozitivní vnímání Spojených států a Evropy mělo sedm let před invazí na Ukrajinu vzestupnou tendenci. Zvládnout spin vyžaduje obratnost a zdálo se, že v tom Putinův tým selhává. Když se diktátoři dostanou do tohoto bodu, mají na výběr. Mohou vylepšit svou strategii, jako například nekonečně vynalézaví taktici v Singapuru. Nebo se mohou spinu vzdát a vrátit se k hrubé represi. Putin si vybral druhou možnost.

Není první, kdo tak učinil. Ve Venezuele po smrti Huga Cháveze maskoval jeho nástupce Nicolás Maduro nedostatek svého charismatu brutálními metodami. V Turecku reagoval prezident Recep Tayyip Erdoğan na neúspěšný puč uvězněním desítek tisíc svých odpůrců. Návrat ke strachu je vždy zoufalým krokem, který ukazuje spíše na slabost než na sílu. Přináší obrovské ekonomické ztráty, protože mezinárodní investice klesnou, Západ uvalí sankce, vysoce kvalifikovaní pracovníci emigrují a bezpečnostní agenti začnou kanibalizovat podnikatelský sektor. Venezuelská ekonomika se zhroutila a příjem na obyvatele v amerických dolarech klesl podle OSN ze 14000 dolarů v roce 2010 na méně než pět tisíc dolarů v roce 2019.

Turecko, kde nezaměstnanost přesahuje deset procent a inflace sahá k osmdesáti procentům, se v současné době nachází hluboko ve stagflaci. Hospodářský pokles v Rusku byl také výrazný — zejména vzhledem k tomu, jak rychle probíhal. Namísto před válkou předpokládaného tříprocentního hospodářského růstu se očekává, že HDP v roce 2022 klesne o šest procent a v roce 2023 bude v poklesu pokračovat. Na rozdíl od venezuelské a turecké se ruská ekonomika hroutí navzdory velmi vysokým cenám jejích hlavních vývozních artiklů, ropy a plynu.

Z hlediska přežití Putinova režimu bylo jeho rozhodnutí jít do války obrovským riskem — a pravděpodobně chybou. Mohl domácí disent potlačit, aniž by riskoval zničující západní sankce a velké ztráty na bojišti, které mohou domácí veřejné mínění obrátit proti němu. Invaze na Ukrajinu nás šokovala stejně jako všechny ostatní. Jelikož — jak ukazujeme v knize — spin diktátoři jen zřídkakdy používají vojenskou sílu, znamená to, že Putin zcela přešel na stranu strachu. Způsob, jakým je tato válka vedena — s otřesnými krutostmi, které nejsou téměř nijak skrývány —, svědčí o tom, že Putin za sebou a svými spolupracovníky okázale pálí mosty. Putin předpokládá, že zapojení armády do válečných zločinů umlčí umírněné činitele, kteří by jednoho dne mohli usilovat o návrat k mírnějšímu kurzu. Každopádně bude těžké se vrátit.

Spin diktatura je založena na fikci, že diktátor je kompetentní, benevolentní demokrat. Veřejnost to buď skutečně přijme, nebo to alespoň předstírá. Jakmile je tato přetvářka odhalena, je téměř nemožné ji obnovit, a pravděpodobnější je další posun k hlubší represi. Putin ztratil motivaci jednat jako státník. Někteří Rusové se semknou prostřednictvím rozlíceného nacionalismu a rétoriky zášti. Jiní — podle našeho názoru jich bude pravděpodobně většina — nebudou nadšeni, ale dokud stabilitu nerozbije nějaká krize, budou ochromeni strachem.

.............

Tradiční diktátor strachu (fear dictator) ovládá obyvatelstvo pomocí zastrašování, zatímco novější spin diktátor (spin dictator) si vystačí se zkreslováním a manipulací informací ve svůj prospěch. Takováto politizovaná předpojatost v přístupu ke zpravodajství se v angličtině vyjadřuje slovem spin (otočení, pootočení), kde zainteresovaná politicky činná osoba „otáčí“ všechny zprávy ve svůj prospěch. Takovéto zkreslování bývá pracovní náplní profesionálních spin doctors, což jsou něco jako „mediální poradci“. Rozhodli jsme se převzít anglické slovo spin, protože se jedná o poměrně nový fenomén, který nemá adekvátní české pojmenování. (Pozn. překl.)

..........

překlad Marek Tomeček