PŘEDMLUVA

„Poslední rok byl tak nabitý, že si ani neumím představit, že dějiny budou takhle rychle pádit dál. Ale na podobné situace si musíme zvyknout, patří k diagnóze naší doby. Ten souhrn před nedávnem nepředstavitelných zásadních událostí ukazuje, že musíme opět získat respekt před plynutím dějin.“

Tato slova se neohlížejí zpět za zběsilým rokem 2024. Ve svém mnichovském domě mi je řekl proslulý sociolog Ulrich Beck v roce 2011 – a týkala se revolt v arabském světě, jaderné havárie ve Fukušimě, dopadení Usámy bin Ládina a krize eurozóny. Už v osmdesátých letech minulého století Beck popsal kontury nového světa, do kterého jsme dnes naplno vstoupili. „Dosud jsme se při předcházení hrozbám řídili minulými zkušenostmi, jenže teď nám hrozí nový typ katastrof, které mají potenciálně tak ničivé dopady, že se vlastně vůbec stát nesmějí. A současně nevíme, nakolik nám opravdu hrozí,“ přibližoval své pojetí „rizikové společnosti“.

Tedy moderní společnosti, v níž jsou hlavním problémem rizika, která si sama vytváří a jež jsou daní za technicko-ekonomický pokrok s nepředvídatelnými důsledky. Klimatické změny, rizika umělé inteligence, nové hrozby válek, pandemie, možný konec globalizace a masová migrace jsou ukázkovými příklady takových krizí, které mohou mít lokální příčiny, ale vždy mají globální následky. Krizí, jež jsou naší realitou.

Beckovy knihy jsem ve studentských časech na počátku 21. století hltal, podobně jako knihy dalších slavných sociologů Anthonyho Giddense, Zygmunta Baumana a Richarda Sennetta. Sdílel jsem jejich přístup ke společenským vědám, kdy nejdůležitější není přinášet nová data a informace, ale přesněji a nově popsat a interpretovat naši dobu. Tato perspektiva mi přišla a dodnes přijde důležitá i pro novinářskou práci: investigace a nová zjištění jsou bezesporu důležité, ale za stejně důležitý úkol považuji to, aby média přinášela kontext, měla globální rozhled a systematicky zasazovala tříšť dění do většího obrazu. Dvojnásob to platí právě dnes.

Léta 2010 a 2011, o kterých v citovaném rozhovoru mluví Beck, působí zpětně skoro jako idyla. A kdo ví: možná tak z budoucí perspektivy bude působit i dnešek. Jisté je, že čím naléhavěji nás smršť aktualit atakuje a znejišťuje, tím důležitější je poodstoupit – a zkusit dění nahlédnout v širším rámci. Popsat rozpory, dilemata, podstatné proměny společnosti a světa. Prozkoumat jádro probíhajících krizí i vznikající nová rizika, stejně jako cesty, které z nich vedou. Právě toto úsilí definuje intelektuály. Jejich myšlenky i veřejné diskuse o nich nás mohou posunout vpřed jako jedince i společnost – jak v porozumění tomu, co se děje, tak v hledání východisek.

Často se zapomíná, že budoucnost neutvářejí jen nové technologie, materiální pokrok a pragmatická rozhodnutí politiků. Realitu může měnit právě myšlení a intelektuální debata reflektující aktuální problémy i výzvy. A kdy jindy než v současné neklidné době, která často bývá popisována termínem „polykrize“, bychom měli usilovat o orientaci a pochopení světa i této debaty, ačkoli nás valící se události nutí spíš zavírat před nimi oči. Respekt vždy přinášel rozhovory s významnými intelektuály a psal o jejich knihách. Nejistota koronavirové pandemie, jedné z velkých krizí naší doby, nám k takové reflexi dala paradoxně novou příležitost. Dopravní omezení, uzávěry veřejného života a pozastavení světa nás v Respektu přivedly k myšlence připravit seriál o vlivných světových intelektuálech. Přišel mi v tu chvíli přínosný i kvůli tomu, že mnozí titáni společenských a humanitních věd už zestárli a přestávali publikovat. Kdo tedy tvoří nové generace myslitelů, které bychom měli číst? ptali jsme se a chtěli je zmapovat.

Seriál měl mít deset dílů, pozitivní čtenářská odezva vedla k prodloužení na 20 a nakonec na 50 pokračování. Mezitím jsme se o čtyři roky posunuli a pandemie se zdá být dávnou minulostí, ačkoli se stále potýkáme s jejími důsledky v podobě polarizace společnosti a nedůvěry v experty. Myšlení oné padesátky intelektuálů přitom zůstalo pořád stejně podnětné.

Zároveň se během uplynulých let vyjevila nová naléhavá témata, například pokrok na poli umělé inteligence. Ještě důležitějšími se v čase, kdy se společnosti uzavírají do sebe a na vzestupu je nacionalismus, staly některé perspektivy, třeba „kosmopolitní myšlení“, které zkoumá protagonista poslední kapitoly, filozof Kwame Anthony Appiah. Proto jsme se rozhodli napsat tucet nových dílů do naší doby – jsou zařazeny v závěru knihy od str. 334 – a nabídnout celou antologii v knižní podobě. Starší díly tiskneme v původním tvaru, aktualizovali jsme pouze životopisné boxy: o nové knihy, Nobelovy ceny a ve dvou případech také o úmrtí. Nepřevádíme tedy například název „Twitter“ na aktuální „síť X“, čtenář se rovněž v přítomném čase dočte, že „lůza právě útočí na Kapitol“. V některých dílech si také autoři kladou otázky, na které v roce 2025 už známe odpověď. Nic z toho však neubírá na podnětnosti jejich myšlení a autenticitě textu ukotveného v konkrétní době.

Každý výběr je z podstaty subjektivní. Cílem naší dramaturgie bylo zachytit hlavní myšlenkové směry současnosti a pro všech 62 vybraných osobností platí, že formují globální debatu o nejpalčivějších otázkách – přináší ideje, kterým naslouchají mocní, ale také radikální kritiku zavedených pořádků. Nabízíme i několik portrétů osobností, které nejsou typickými intelektuály a panuje kolem nich řada kontroverzí. Ale i pro ně platí, že hýbou současností. Lze to říct například o libertariánu Peteru Thielovi, technologickém miliardáři ze Silicon Valley, nebo o tvůrci ideologických vizí dnešní Číny Wang Chu-ningovi.

Z výběru je vidět, že tempo a směr globální debaty udávají americké univerzity. Jedním z dramaturgických východisek však byla snaha představit i vlivné intelektuály z Asie a Afriky. Svět se propojuje a součástí toho je, že do něj budou čím dál víc promlouvat také hlasy nezápadních intelektuálů s jinou historickou i životní perspektivou. Často nám nemusí jít po srsti, ale přehlížet ji by bylo krátkozraké i arogantní: porozumění 21. století se neobejde bez schopnosti dívat se na svět z různých perspektiv.

Většina intelektuálů a intelektuálek z naší antologie stále není v českém prostředí známá. I to patřilo k impulzům vzniku seriálu a k cílům knihy: představit hlasy, které je dobré znát, a přivést čtenáře ke knihám, z nichž může myšlení dané osobnosti načerpat z první ruky. Často samozřejmě v jiném než novinářském jazyce, který se snaží o srozumitelnost výměnou za jisté zjednodušení. Ulrich Beck dokázal v polovině osmdesátých let přesně popsat dnešní dobu. „A jak si představujete svět roku 2035?“ ptal jsem se ho pak během našeho setkání v Mnichově. „Dnes už bych takto budoucnost nahlédnout neuměl. Možná proto, že mám vyčerpanou fantazii. Možná proto, že překvapení jsou nyní tak velká a může jich být tolik, že se vůbec nedají předvídat,“ odpovídal. „Jen bych zdůraznil, že pesimisté, kteří tvrdí, že vše spěje k záhubě, se možná také mýlí. Jak to vědí? Překvapení mohou jít všemi směry.“ A právě takové intelektuální dobrodružství nabízí následující kniha. Její inspirativní čtení vám přeje

Tomáš Lindner a redakce Respektu