NA GIROVĚ OBĚŽNÉ DRÁZE

Živoucím srdcem Swans je a vždycky byl Michael Rolfe Gira. Je nemožné ho od tohoto projektu oddělit: jde o jeho životní dílo a dá se říct, že žádní Swans by bez Giry neexistovali. Nelze však planě generalizovat, že Gira je Swans a Swans jsou Gira. To by bylo příliš zjednodušující. Swans lze spíše označit za fenomén vznikající na křižovatce čtyř prvků: neuchopitelné vize v Girově mysli, její části, kterou je v daném okamžiku schopen vyjádřit, reakce měnící se sestavy hudebníků interpretujících toto sdělení, a způsobu, jakým se sama hudba proměňuje v odpovědi na kombinaci všech výše uvedených prvků.

Je velmi příznačné, že se Gira vždycky odmítal vydat pouze na sólovou dráhu. V drtivé většině se realizoval v kapelách: Swans, Skin, The Angels of Light. Nástup počítačové technologie v polovině devadesátých let poskytl lidem příležitost úplně opustit společnou tvorbu ve prospěch individuální práce se zvukem s pomocí počítačů. Gira v tomto směru experimentoval na albu Soundtracks For The Blind z roku 1996 a na albech uskupení Body Lovers/Body Haters o rok později. Tento přístup nakonec ale prohlásil za zcela neuspokojivý. Hudební osobnosti jsou často vnímány lacinou optikou „dějin velkého muže“, kdy se pozornost soustředí pouze na vybrané jedince, většinou mužského pohlaví, kteří vnucují svou božskou vůli ostatním a ti ji slepě přebírají. Tento přístup by ale znevažoval jak vliv mnoha těch, kteří se na tvorbě Swans podíleli, tak i autoritu Giry samotného. Jeho touha vytvářet hudbu není pouze nějakou egoistickou samohanou, proto jen zřídka vydává sólové nahrávky nebo alba pod svým vlastním jménem.

Jeho největším talentem — a charakteristickým rysem Swans — je způsob, jakým celý zvuk kapely usměrňuje tak, aby využil potenciálu všech hudebníků. Prokázal stále zrající schopnost formovat různá hudební překvapení a šťastné náhody, které společné hraní přináší. Jelikož Gira zaštiťuje základní vizi, texty i celkovou koncepci, do níž musí ostatní spoluhráči zapadnout, všichni se zákonitě snaží odvozovat podstatu kapely z jeho osobní historie. Kombinace zázemí zámožné kalifornské rodiny, inteligentních rodičů a velkorysé americké vládní podpory nastartované zákonem G. I. Bill vytvořily podmínky, jež při zpětném pohledu vypadají jako typický americký sen padesátých let. To vše pak velkolepě vyústilo ve smršť alkoholismu, zanedbávání rodiči, kteří se rozvedli, a nakonec dokonce v požár domu, kde rodina bydlela. Girův bratr Daniel pojmenovává kritický faktor: „Mike se nacházel v citlivým věku, v tom nejlepším nebo nejhorším bodě, podle úhlu pohledu, bylo mu asi sedm nebo osm.“ Mnohem mladší Daniel nedokázal ještě plně pochopit, co se děje.

Nejstarší Robert byl v pubertě a mohl si spíše vytvořit od rodinné situace odstup, jak mentální, tak fyzický. Michael už dokázal situaci porozumět, stále ale zůstával příliš malý na to, aby se od ní dokázal odpoutat. Objevilo se u něj zadrhávání i sklony k násilí, bral drogy, vyhodili ho ze školy — to vše v útlém dětství. Utekl z domova, žil v Evropě i na Blízkém východě, strávil nějaký čas ve vězení a živil se rukama, aby se nakonec vrátil do Spojených států, kde začal studovat na Otis Art Institute. Dalo by se tu omílat otřepané klišé o traumatickém dětství utvářejícím trpícího umělce. Strádání ale jen zřídka podněcuje vznik velkého umění. Mnohem častěji vede k sociálním dysfunkcím, kriminalitě, závislostem, poruchám osobnosti — nic z toho není ve své podstatě tvůrčí.

Pravdou je, že nelze tvrdit, že by Girovu osobnost ovlivnilo jen složité dětství a dospívání. Kdo může říct, jaký by byl za odlišných okolností? Z jiného úhlu pohledu ho můžeme vidět jako ztělesnění korporátních konzervativních frází, podle nichž síla vůle překoná všechny překážky a jedinec nevyhnutelně zvítězí. Je to ale znovu nesmysl. Úspěch jeho hudebních projektů závisel na tom, zda se mu dařilo najít vhodné spolupracovníky, což dokázal často vlastní svéhlavostí hatit a lidi od sebe odháněl. Ať už disponoval jakkoli silnou vůlí, měla tváří v tvář širšímu kontextu a přáním ostatních vždy jen dílčí význam.

Realističtější je nejspíš přiznat si, že vliv Girova dětství na tvorbu Swans nelze kvantifikovat ani změřit: zjevně existoval, ale zůstal neuchopitelný. Jeho mládí nás může šokovat, zároveň není žádný div, že vzdělaní rodiče vedli svého syna k sečtělosti. Izraelské vězení nebylo asi nejlepším místem pro dítě, tamní ošuntělá knihovna v něm však zažehla první jiskřičku touhy stát se umělcem. Celá jeho rodina se nepochybně vyznačovala neobvyklou pracovitostí, v Girově případě to s sebou nepřinášelo materiální úspěch ani slávu. Nejdůležitější je, že on sám sebe nepovažuje za oběť. Jeho úspěchy i pády je třeba hodnotit komplexně, neredukovat je na pouhé důsledky dětského traumatu.

Co z toho pro nás vyplývá? Potřeba zaměřit se na Girovo počínání v dospělosti a snažit se porozumět tomu, jak to ovlivnilo jeho hudbu. Jeho první pokusy prorazit na hudební scéně v letech 1979–1981 ze zřejmých důvodů selhaly. O vedení své první kapely Little Cripples/Strict IDS se dělil s Alexem Gibsonem, ve druhé kapele, Circus Mort, byla zase zachována určitá míra demokracie, kdy se na jejím směřování podíleli všichni spoluhráči. Gira se nebyl schopen přizpůsobit ani jednomu z těchto scénářů a v obou případech byl nucen kapely opustit. Ty se poté reformovaly už bez jeho přítomnosti. Jelikož neuměl dobře vyjednávat ani nebyl schopen kompromisu, zbývala mu jediná možnost, stát se jednoznačným lídrem. Jeho ambiciózní, neústupná povaha nemusela být tím pravým ořechovým pro jiné kapely, je ovšem nesporné, že v případě Swans a jejich zvuku hrála klíčovou roli.

.............

překlad Jan Lorenz