Tomáš Weiss
4.8.2020
Syrovost fotografií i života Libuše Jarcovjákové
O jejích fotografiích plných emocí, vášně, surovosti i poetiky života na okraji se mluví teprve několik posledních let. Libuše Jarcovjáková (68) však fotí celý život, fotografii vystudovala na FAMU a také ji vyučuje. „Měla jsem v životě štěstí, že jsem pracovala sama a to, co dělám, jsem nikdy nemusela korigovat veřejnou poptávkou. Co jsem prožívala, to jsem taky zaznamenávala. Fotka pro mě byla navigačním prostředkem, pomocí fotografií jsem se orientovala v tom, co a jak žiju,” říká.
Libuše Jarcovjáková (1952) se vždy pohybovala v extrémech. Žila po hospodách, pracovala na
noční směny v tiskárně, střídala kvanta milenců a milenek, fotila v
pololegálních gay klubech, dokonce učila češtinu Kubánce a Vietnamce,
zároveň se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. Znala českou
fotografickou elitu v čele s doktorkou Fárovou, díky otci – malíři a
členovi umělecké skupiny Trasa 58 – se potkávala se sestrami Válovými,
Karlem Vacou. V Japonsku fotila pro světové značky Comme des Garçons
nebo Pasha. A pak se zase snesla ke dnu. V černobílé všednosti komunismu
drze překračovala hranice západních zemí, upjatosti, společenských
stereotypů i mravů.
V posledních letech je povážována doma i v zahraničí za fotografku, která je objevem pro širší uměleckou veřejnost.
