Co se v nové knížce o Magorovi dozvíme a jaký impulz vede k jejímu vydání právě teď?

FJ: Jsou to momentky z každodennosti Ivana Martina Jirouse od roku 1998 do jeho smrti. Knížka vznikla z náhodného nápadu, nebyla nijak plánovaná. Pro Marka Švehlu jsme s Janou obstarávaly dokumenty k jeho knize Magor a jeho doba a protože jsme s Magorem zažily docela dost příhod, napadlo nás vytáhnout pár zápisů z našich deníků, které si léta píšeme. Text, který takto vznikal, začal najednou jevit svébytnost, ukazoval se příběh a způsob pohledu, který by mohl být zajímavý i pro ostatní. Deník může fungovat jako doplnění k tomu, co už o Jirousovi vzniklo – filmy, rozhovory a knihy. Právě každodennost není nikde zachycena, jeho režim dne, různé výroky i vtipné nebo hodně divoké i smutné příhody. Jsou tam také podrobné zápisy z festivalů ve Vydří a nakonec i z jeho pohřbu. Nic se tam nehodnotí, ale je to takový docela intimní pohled do všedních Jirousových dnů. Deníky by mohly pomoct pochopit hlavně ta 90. léta a desetiletí před Jirousovou smrtí, ale z nezvyklého úhlu pohledu.

Co ty deníky pro vás dvě osobně znamenají?

FJ: Pro mě jsou: tichým rozhovorem s tátou, poděkováním. A takovým soukromým rozhovorem by měly být i pro čtenáře. Mohly by poskytnout něco jako způsob vidění, vnímání pro lidi, kteří je budou číst. Ne našima očima, ale skrze naše oči. Tak jako film umožňuje podívat se na věci určitým pohledem, ale bez přítomné osoby režiséra, tenhle text by měl umožnit prožít s Jirousem několik let v určité blízkosti. Jako by čtenář mohl být sám přítomen na festivalech, ve smíchovském bytě, u rozhovorů. Možná tam někde jako autorky vystupujeme trochu víc. Jenže právě tím střídáním mého a Janina pohledu se tohle autorství naruší. Ostatně text je určen ke čtení, ne k mluvení o něm.

JB: Tuhle mě napadlo, jak by se na vydání Mágy tvářil a co by k tomu řekl. Patrně nějakou jadrnost. Každopádně nám několikrát dobrovolně uklízel v sednici ve Vydří svůj stůl, abychom podle jeho slov „mohly rozvinout svou grafomanii“, když jsme chtěly deníky psát. Netušil, čemu napomáhá.

A co se z ní čtenář dozví o vás?

FJ: Nic moc. Všechny osobní pasáže jsme vyškrtaly, nechaly jsme jen nezbytné kontexty nebo různé vtipnosti, které nás bavilo číst. Vyloženě z mého pohledu jsou tam občas situace, kdy mě táta buď něčím štve, nebo si uvědomuju, jak ho mám ráda. Nechala jsem tam také několik příhod, kdy jsem se snažila, aby si všiml mého psaní a nějak ho schválil nebo mi pomohl s vydáním knih. Bylo pro mě důležité to tam nechat, abych takhle sdělila, že mi táta s vydáváním mých textů nijak nepomáhal. Nicméně to, co jsem s ním ohledně psaní zažívala, bylo hodně důležité pro můj způsob psaní a pro vlastní sebepřijetí vůbec. Nakonec je možné, že to, jak mě občas štval, nebo jak jsem si i přes všechnu jeho opilost a občasnou skutečnou nesnesitelnost jeho povahy musela tolikrát uvědomit, že za své chování až tak úplně nemůže, může docela rezonovat se zkušenostmi těch, kteří ho měli rádi. Že se na té zvláštní deníkové, jaksi reportážní podobě, může ukázat nějaká obecnější zkušenost s ním jako s člověkem.

Proč jste se rozhodly napsat knihu ve dvojici?

FJ: My jsme tu knihu kromě prologu a epilogu vlastně nijak zvlášť nepsaly, jen jsme vybraly své deníkové zápisy. Známe se s Janou od dětství, jezdily jsme spolu do Vydří na festivaly, Jana jezdila do Prahy, když jsem tam bydlela s tátou. Je pro mě po celé roky jediný člověk, kterému můžu říct skutečně všechno, to je velmi vzácná věc. Měly jsme společné zážitky, společnou touhu být spisovatelkami, společný pohled na svět, obdobné problémy i jejich řešení. Kniha nešla udělat jinak, protože naše pohledy se doplňují. Některé dny zapisovala jen Jana, například podrobné zápisy z festivalů nebo z pohřbu a toho, co mu předcházelo. I psychologicky se oba pohledy doplňují, podle mě i styly psaní, protože od mládí máme svůj vlastní způsob zacházení s jazykem a spoustu vymyšlených slov. Je to prostě jako kamera se dvěma objektivy – kdyby jeden chyběl, nefungoval by ani druhý.

ukázka z rozhovoru Jiřího Jandy pro internetový časopis Proti šedi, celý rozhovor najdete na https://protisedi.cz/frantiska-jirousova-at-si-z-m...

na velké fotografii nad článkem Magorův statek v Prostředním Vydří č.p. 4 ve stavu plus minus doba deníkových záznamů

Dnes existuje o.p.s.Magorův statek, neziskovka, která se o objekt stará: https://www.facebook.com/MagoruvStatek/ - letos v létě proběhla oprava štítové fasády, takže statek, stav 2018 vypadá takto:

Zobraziť diskusiu (0)