Kniha první

Tato první kniha ve stručnosti nastíní celé téma neposlušnosti člověka a jeho následné vyhnání z ráje, který obýval. Poté se dotkne hlavní příčiny pádu člověka, to jest hada, lépe řečeno Satana v hadovi, který se vzbouřil proti Bohu, získal na svou stranu mnoho andělských pluků a na Boží rozkaz byl s celým svým vojskem svržen z nebe do hluboké propasti. Báseň letmo zmíní tuto událost, pak skočí rovnou doprostřed děje a představí Satana s jeho anděly svrženými do pekla. Je to místo naprosté temnoty, kterému se nejvýstižněji říká Chaos. Omráčen a omámen zde Satan se svými anděly leží v ohnivém jezeře, posléze se mu vrací vědomí a přivolá k sobě Belzebuba, který se mu nejvíc blíží hodností a důstojenstvím, a probírá s ním jejich strastiplný pád. Poté probouzí své početné a omráčené bojovníky, kteří tam leží s ním. Ti vstávají a řadí se do formací. Jejich velitelé jsou pojmenováni podle božstev později známých v Kanaánu a přilehlých krajích. Satan je osloví, dává jim naději, že znovu získají nebe, a zároveň jim oznámí, že podle starého nebeského proroctví má být stvořen nový svět a noví tvorové na něm. Podle mínění starých otců andělé existovali dlouho před stvořením světa. Satan na sněmu podává zprávu o pravdivosti tohoto proroctví a naznačí, co z něho vyplývá. Jeho spolubojovníci poté postaví Satanův palác zvaný Pandemonium, který se náhle pozvedne z hlubin. Satan a jeho pairové zde budou pořádat své sněmy.

O první lidské neposlušnosti,

o stromu poznání, jehož plod Adam

ochutnal, poznal smrt a věčný žal,

a vyhnán z ráje byl, až do doby,

kdy Kristus navrátil mu blaženost,

zpívej, má Múzo. Hledej inspiraci

v Mojžíšovi, jenž na vrcholu hory

Choréb a také na Sínaji učil

svůj vyvolený lid, jak nebesa

a země vzešly z Chaosu. Když se ti

líbí víc Sión s říčkou Siloe,

co obtéká svatyni, přijmu rád

tvou pomoc z těchto svatých míst

a odvážně chci vyzpívat svou píseň

nad horu Helikón, to sídlo Múz –

vždyť větší báseň nikdo nenapsal.

Ty, Bože, jenž jsi ryzí, čisté srdce

vždy cenil výš než chrám, Ty, jenž vše znáš

a u všeho jsi od počátku byl,

a jako holubice rozprostřels

svá mocná křídla nad obrovskou pustou ¨

prázdnotou, abys oplodnil ji – dej

světlo mé tmě, mou nízkost pozdvihni,

ať mohu k nebi vyklenout své téma:

chci věčnou Prozřetelnost obhájit

a cesty Boží lidem zdůvodnit.

Ty přece vidíš všechno na nebi,

do hlubin pekla dohlédneš, tak řekni,

proč naši prarodiče ztratili

svůj šťastný stav a přízeň nebe,

nedbali jediného omezení,

které jim určil jejich Stvořitel?

Kdo svedl je k tak podlé, hnusné vzpouře?

Satanský had to byl. To jeho lest,

živená závistí a pomstou, svedla

pramatku lidstva. Stalo se to v čase,

kdy Satan s vojskem vzpurných andělů

chtěl získat slávu, jež mu nepatřila.

Myslel, že vyrovná se Nejvyššímu,

když se mu vzepře. Ctižádostí štván

a pýchou zaslepen, na souboj vyzval nebeský trůn

a Boží majestát.

Měl to však marné. Všemohoucí Bůh

s takovou prudkostí ho srazil z nebe,

že Satan v plamenech se řítil vzduchem

do bezedného pekelného zmaru,

aby tam v ocelových okovech

za trest a navždy skučel v plamenech –

tak skončí ten, kdo protiví se

Bohu. Po devět dní a devět nocí

se Satan a všichni jeho hrůzní druzi

převalovali v té pekelné výhni,

zničení sice, ale nesmrtelní.

Satan z té zkázy vzteky přímo zuří.

Ten pád a bolest trvalá ho mučí,

zlověstně pořád koulí očima,

čímž dává znát své soužení a děs,

zarytou pýchu, zatvrzelou zášť;

andělským zrakem obzírá tu spoušť,

tu strašnou, zdivočelou pustinu,

tu hrůznou kobku proměněnou v pec,

v níž místo světla vidět je jen tma,

hořící hoře, zármutek a žal,

kraj stínů truchlivých, kde mír

a spočinutí místo nemají

a naděje se nikdo nedočká,

jen muka bez konce tam jsou,

záplava plamenů tam stráví všechno,

jenom ne síru, co ten požár živí.

Takovým peklem věčná spravedlnost

ztrestala rebely. V naprosté tmě

jsou uvězněni, od Boha a světla

nebe je dělí třikrát větší dálka,

než ze středu je až na samý pól.

Jak odlišné je nebe, odkud padli!

............

překlad Martin Hilský