Medzi knihami - čerstvé informácie z diania v knižnom svete

 

Thoreau byl břídil!

V roce 1986 odjel dvacetiletý Christopher Knight do mainských lesů a skoro na třicet let tam zmizel z dosahu civilizace. Do kontaktu s jiným člověkem se dostal, až když ho zatýkali za krádež jídla. Jak přežíval brutální zimy? Co jedl a pil? Proč vlastně od lidí odešel? Co hledal, co se naučil, jak žil? A jak vlastně žije dál po zadržení? Michael Finkel vytvořil na základě rozhovorů s Knightem živý portrét extrémního samotáře.

Tolik propagační věty na obálce českého, dnes rozebraného, vydání knihy, která pod názvem Posledný pústovník právě vychází slovensky. A já, domestikovaný a civilizovaný se na ni ve své zoologické zahradě s nadšením vrhám a hltám ten příběh, nad kterým zůstává tak trochu rozum stát. Necítím ani tak dobrodružství, jako něco mezi respektem a strachem.

Co je to za fyzičku a psychičku, která vydrží takovou dobu o samotě? Knight byl po zadržení údajně fyzicky a psychicky zcela v tabulkových normách, kterými definujeme naše zdraví. Co se vlastně v takové samotě stává člověku partnerem? Opravdu si vystačí ve své mysli sám se sebou?

Rozumíte, že těžko chápu. Naše duše a nevědomí se stále nějak dovolává pozornosti, naše tělesná fyzika a chemie jakbysmet. Lidé jsou schopní se upracovat nebo ubavit k smrti, jen aby je neslyšeli – a tady si chlapík zevluje a lelkuje celé dny, a nejen, že to dokáže, ale ještě si v tom libuje a považuje to za nejsmysluplnější náplň svého času (který ale prý přestal, až na přírodní rytmy, jakkoliv podrobněji vnímat).

Navíc ‒ tenhle samotář nevyznával žádné náboženství ani nějaký přísný vnitřní systém. Jako motivaci uváděl čistě jen to, že nechtěl žít život s lidmi. Žádné enviromentální ideje, žádné svaté vytržení, žádné uctívání svatého divocha. Jen extrémní touha mít od lidí pokoj. Část knihy je tak věnována hypotéze, že Knight odcházel do lesa s poruchou autistického spektra. Že byl, podle dnes už nepoužívané diagnózy, asperger.

Kontroverzní na jeho osamocené existenci jsou jeho krádeže věcí v rekreačních chatách v dosahu jeho lesní skrýše. Proto ho honila léta policie. Z Knighta se pro jeho nepolapitelnost stala legenda amerického státu Maine. Jako mladík pracoval ve firmě alarm zabezpečování domů a tak kličkoval zdatně mezi chatařskými nástrahami. Podle vlastní etiky si bral jen pro sebe nezbytné potraviny a věci jako plynové bomby nebo baterky. Občas „otočil“ rádio nebo nějaké knihy a časopisy. V lesních odpadních jámách se ale našly i obaly od tyček Snickers a Mars nebo nejrůznější zbytky po fast foodech. Tedy ani tady žádná ideologie – prostě vzít jídlo, co je k mání.

Po zadržení při vykrádání jednou táborového skladu s potravinami se Knight nijak nebránil, později při výsleších všechno přiznal. Litoval, že z něho měli lidé strach, a považoval to za neodpustitelné. Co ho děsilo, byl zájem médií o mainského „poustevníka“. Jasně dával na vědomí, že žádné historky ze svého pobytu v přírodě nikomu sdělovat nebude. U novináře a spisovatele Finkela přes počáteční odmítání udělal výjimku. I jeho ale nakonec požádal, aby už ho neotravoval a nekontaktoval, když se velice obtížně pokoušel zase zařadit zpátky do společnosti, které se tak dlouho dokázal vyhýbat.

Zobraziť diskusiu (0)

Posledný pustovník

Posledný pustovník

Michael Finkel

Napínavý skutočný príbeh pustovníka, ktorý prežil v lese celkom sám dlhých dvadsaťsedem rokov. „Sám nevedel, kam ide."

Kúpiť za 11,61 €

Podobný obsah

Hrdinovia podnetnej odlišnosti

Recenzie

Hrdinovia podnetnej odlišnosti

„Farár“ zvykne byť pejoratívnym označením pre duchovného, kňaza. V kolekcii rozhovorov Aleša Palána sa toto označenie zmenilo na kompliment adresovaný jeho respondentom. Byť farárom či farárkou znamená žiť so svojím spoločenstvom a angažovať sa vo vľúdnej a podnetnej realizácii svojej misie.

Letnice znamenajú oheň aj pokojný vánok

Recenzie

Letnice znamenajú oheň aj pokojný vánok

Prozaický debut Miroslava Hlauča, uchádzajúci sa o cenu Magnesia Litera hneď v dvoch kategóriách, je magickou alegóriou, manifestom zmeny, metaforou dejín aj pôvabne vyrozprávaným príbehom. Letnice prinášajú oheň aj pokojný závan ducha, sú zavŕšením i začiatkom. Niet presnejšej charakteristiky tejto prózy ako tej, ktorá sa ocitla v podtitule. Rozpomínanie na koniec sveta.

Márne čakanie na bezpodmienečnú lásku

Recenzie

Márne čakanie na bezpodmienečnú lásku

Najnovšia próza oceňovanej nórskej autorky je denníkom nenaplnenej túžby po bezpodmienečnej láske a odpustení.